První den na Samoe - Upolu, Coconut Beach Resort

Ráno nás nejdříve probudil déšť…no pěkný začátek dovolené a o pár minut později uklízečka, která si moc neuvědomovala, že vzhledem k časovému posunu a pozdnímu příletu máme tak půlnoc. Uklízečky jsme se naštěstí rychle zbavili s tím, že nic nepotřebujeme a ještě se chvilku válením se v posteli vyrovnávali s časovým posunem (minus 21 hodin). Po vybavení nezbytných formalit jsme se vypravili na průzkum okolí. Bylo sice zataženo a chvilkami jemně pršelo, ale vzhledem k teplotě to bylo spíše příjemné. Hned před resortem byl malý obchod se vším, bohužel krom pečiva (pro chleba prý musíme přijit ráno).



Poté jsme se vypravili po silnici směrem k dalšímu resortu, narazili jsme cestou na spoustu chatrčí, kde místní prodávali banány, kokosy a papáju. U jedné dost vyděšené Samoanky jsme neodolali a jeden trs banánů koupili, byly úplně úžasný... malý a sladký... nikdy jsem nejedla lepší. No a cena byla opravdu lidová (2 Tala, což je pár centů). Poté jsme narazili na další obchůdek, opět bez pečiva, tak jsme pro případ nouze aspoň koupili dvě instantní polévky, jak jsme později zjistili, dost oblíbena strava místních lidí. Procházkou jsme strávili asi hodinu a dost nás překvapilo, jak je všude čisto, místní domy (fale) jsme pěkně upravené, většinou s úhledným trávníkem a zahradou. A hlavně všude to kvete a voní... no prostě ráj.
Po návratu do resortu jsme šli zkusit šnorchlování. Pláž byla velká, všude bílý písek. Moře děsně mělké, ale na šnorchlování to stačilo. Barevné rybky, korály... paráda.
Jelikož nám samozřejmě dost vyhládlo a banánová dieta se ukázala jako nedostačující, museli jsme zavítat do místní restaurace. Všichni se hned začali starat (personálu bylo tak třikrát více než hostů) a za chvilku už jsme měli na stole rybí polévku a salát s marinovaným tuňákem. To vše jsme spláchli místním pivem Vailima, které je myslím vyráběno podle německé receptury, takže jsme ho shledali dost chutným a pitným. Pro zbytek dne už jsme zvolili jen relax, prošli zbytek pláže a začali plánovat další den. Volba padla na návštěvu hlavního města Apia. Jelikož je Apia na druhém konci ostrova, potřebovali jsme pár informaci, jak se tam dostaneme. Cestou do baru, dostali jsme totiž ještě poukazy na drink zadarmo, jsme se zastavili v recepci pro informace o autobusech a přibližném umístění zastávky. Bohužel jsme se akorát dozvěděli, že autobus je na znamení kdekoliv podél hlavní silnice a jezdí zhruba každou hodinu až hodinu a půl. Více jsme toho z nich bohužel nedostali, takže jsme to šli rozpít do baru. Asi v rámci dovolenkové euforie jsem Jirkovi povolila Piňa coladu a já si dala Maitai doufajíc, že nebude kontaminované ananasem (o čemž doteď pochybuju). Poté jsme navštívili společenskou místnost se spoustou her. Půjčili si (navždy) kostky a šli karbanit na náš pokoj.