Bydlíme už pár měsíců ve čtvrtí jménem Cromer , která kromě hromady domů, papoušků a občasného possuma nezahrnuje nic moc zajímavého. Nezáměrně si proto doma zavádíme malou tradici sobotních výletů, abychom nekoukali pořád na studený bazén a televizi. Před týdnem jsme došli jen k nejbližší pláži - na Dee Why Beach na snídani, pěkně kafíčko (pokud to nebylo zmíněno dříve - kafe je australské postižení, Australani kafem žijí, občas ho snad i dýchají) a nějaké sladké pečivo a všechno to schroustat na pláži. Tenhle víkend jsme si to prodloužili - na Dee Why jsme sice dojeli autem, ale odtamtud jsme šli pěšky až na Manly (kde jsme mimojiné skoro rok bydleli). Celá ta trasa je odhadem 7-8km, přes útesy a pláže, ale je to tam tak hezký, že to trvá hodiny, zvlášť když máte po ruce foťák :) Cesta vede podel pláží, nejprve Dee Why, potom Curl Curl, Freshwater a nakonec Manly. Na plážích bylo dost lidí, převážně sice surferů, ale relativně dost i plavců. Poslední týdny nestálo počasí za moc, b...

Tohle by se taky mohlo jmenovat Výlet do Canberry , Viděli jsme klokana , Zažili jsme australský blizard nebo Mt. Kosciuszko pokořena . Tím jsem v podstatě vykecal celý obsah. Takže to zase zapomeňte a pěkně popořadě si to přečtěte znovu. Jelikož bylo minulý pátek volno, vyrazili jsme na prodloužený víkend do hlavního města, Canberry . A protože jsme se ze všech zdrojů dovídali, že tam nic moc k vidění není, ještě jsme si na ten výlet naplánovali Snowy mountains (část Australských Alp) s nejvyšším vrcholem Austrálie, Mt Kosciuszko . Přes drobné protesty části osazenstva (Gábina) jsme se rozhodli (já) vyjet časně, abychom se vyhnuli dopravním zácpám a měli na Canberru celý den. Počasí se celkem vydařilo, po několika dnech mraků bylo sluníčko a dokonce i teplo. Po pár hodinách jízdy směrem na jihozápad jsme se přemístili do městečka Goulburn , kde jsme měli dohodnutý sraz s pár známými. Po rychlé sms-kové kontrole a zjištění, že druhá výprava teprve opouští Sydney, jsme jen dali snídan...

Kdyby vás třeba zajímalo, kudy že jsme to vlastně jeli, tak tady je taková jednoduchá mapka se spoustou puntíků. Zvětšit mapu Legenda: červeně - přenocování zeleně - letiště + autopůjčovna modře - zajímavosti bez tečky - navštívené s tečkou - nenavštívené, ale chtěli jsme :) Pokud nevidíte zelené nebo červené tečky, chyba není na vašem přijímači - těch teček je tam moc a některé prostě nejsou vidět - zkuste to zvětšit (přiblížit).

Na závěr musím ještě přidat pár úlovku, které se nám podařilo vyfotit při cestě do Sydney. Už několikrát jsme se vraceli letadlem do Sydney, ale vždy to bylo buď v noci nebo pozdě večer a hlavně skoro pokaždé jsme přilétali na letiště z jihu nebo z oceánu, takže jsme neviděli nic moc zajímavého. Tentokrát s námi ale Air New Zealand udělaly ukázkovou otočku nad celým Sydney a vzali to podctivě pěkně od našeho bydliště na severních plážích, přes severní Sydney až po Operu a Harbourd Bridge. No posuďte sami.

Ráno jsme nikam nechvátali. Hostel byl kousek od naši půjčovny a auto jsme měli vrátit do 10 hodin. Po bezproblémovém odevzdání auta, jsme hodili batohy do půjčovny na nádraží a začali přemýšlet co s těmi pár hodinami, než budeme muset na letiště. První rozhodnutí padlo na snídani, při které jsme se rozhodli zajet na jeden kopec Mt. Eden, odkud je prý pěkný výhled na celé město. Hledání autobusu s malou zastávkou ve foodcourtu nám ale ubralo dost času, takže jsme zvolili variantu B a to návštěvu místní věže. Jirka mi stejně furt vyčítal, že jsem byla na Sydney Tower a on ne, takže jsem doufala, že by ho tohle mohlo umlčet. Aucklanská Sky Tower je dokonce vyšší než v Sydney, má dvě vyhlídkové podlaží, přičemž jedno má dokonce částečně prosklené dno. Výhled byl super, i když nám ho občas překazili lidi skákající bungee jumping ze střechy nad námi. Docela jsme se tam zasekli, takže pak jsme už jen prošli jedním parkem, dali oběd, šli vyzvednou batožinu a hurá na letiště.

Tak koukám, že jsme se našemu blogu v posledních dnech moc nevěnovali, tak se to pokusím napravit a aspoň pár řádky dokončím naše cestování po Novém Zélandu. Jelikož jsme tam byli jen týden, zbývá mi už vlastně jen poslední den, pro který jsme zvolili výlet na Coromandel Peninsulu. To je takový výběžek v severní části Severního ostrova. Kolem tohoto poloostrova vede jen jedna nepříliš široká a rovná silnice, takže nám zabralo pár hodin, dostat se k našemu prvnímu cíli cesty a to Hot water beach. Jak už je na Zélandu dobrým zvykem, i zde je pod pláži ukryt horký pramen, takže pokud si člověk s pomocí zapůjčeného rýče na pláži vykope díru, která se samozřejmě hned naplní vodou, může si užívat teplé koupele s krásným výhledem na oceán. My jsme byli trochu líní, tak jsme jen zabořili nohu do písku, abychom zkontrolovali, že to opravdu funguje. Po prozkoumání pláže jsme opět skočili do auta a vydali se k městu Hahei a zátoce Cathedral Cove, jejíž zajímavostí jsou velké kusy skal zapíchané p...

Zorbing je zábava spočívající v umístění osoby do gumové bubliny a skutálení té bubliny z kopce. Vymysleli to na Novém Zélandu a dopilovali to tam do celkem fajn činnosti. Koule jsou to vlastně dvě, jedna velká vnější a v ní šňurama upevněná menší. Tahle konstrukce znamená, že se cestou osoba uvnitř nepomlátí a na konci je dokonce ještě trochu živá. Pro zpestření je možné dovnitř přidat trochu vody (pak jen protřepat a podávat při pokojové teplotě). Té vody teda zas nesmí být moc, osoba je uvnitř přeci jen zavřená několik minut a dýchat musí. Jelikož jsem se o zorbingu doslechl už několikrát a vždycky to znělo dost zajímavě, neváhal jsem a při cestě kolem rodiště zorbu jsme tam skočili "na jedno". Gabča se ukecat nenechala, já ukecávat nepotřeboval. Normální dolůzkopcenasucho bylo mimo provoz - ne že by nefungoval kopec, ten byl v pořádku, ale foukal moc velký vítr a koule by se kutálela příliš rychle. Takže jsem jel na mokro, s vodou uvnitř, po zig-zag trase. Vyvezli nás na ...