Náš poslední (zatím) víkendový výlet už konečně byl ven ze Sydney. Blue Mountains ( Modré hory ) jsou pískovcové hory nedaleko Sydney, asi 100km směrem na západ, do vnitrozemí. Cesta vlakem je z centra na dvě hodinky, takže nic hrozného (nicméně vlak se dost vleče, to je fakt - staví to na každé mezi). Neodpustím si aspoň základní informaci - modré se jim říká podle modré mlhy, která nad nimi bývá. Ta vzniká vypařováním oleje z eukalyptů, kterých je v horách plno. Začali jsme to plánovat už pár dní dopředu, počasí se zdálo příznivé. Přidala se k nám sousedka Dada , takže jsme měli dokonce průvodce. Ač to tak nezní, je to Slovenka (teď už s australským občanstvím teda), celkem sympatická. Začnu tou smutnější částí. Vyrazili jsme v půl osmé ráno! V sobotu! Počasí se zdálo dobré. Vlak do centra se trochu coural, nicméně 12 minut na přestup se zdálo být v pohodě. Nebylo. Vlak do Blue Mountains nám ujel před nosem, takže jsme hodinu krásného sobotního rána strávili na Central Station (tako

Hraje se tu lecos, fotbal, rugby, kriket, závodí se na koních, plave se, atd. Ale jednoznačně nejoblíbenější sport je přebíhání silnic a křižovatek na červenou . Tomuhle sportu se věnují úplně všichni, od malých harantů až po kulhající důchodce. Občas mě to stále zaráží, když vidím člověka, který vběhne do silnice plné aut, které si to hrčí 70km/h a vyhýbá se jim o centimetry. Ve spojení s kvalitou australských řidičů jde o velmi adrenalinový sport. Skoro bych řekl, kam se hrabe bunjee jumping, tam mají gumu. Ať to zkusí bez ní! Abych se vrátil ke konvenčním sportům. Obecně oblíbené jsou hry, které se hrají maximálně v Anglii a na Novém Zélandě a jinak nikde jinde na světě. To mimojiné znamená, že Austrálie je ve svých nejoblíbenějších sportech nejlepší, případně druhá nejlepší na celém světě! Nečerpám sice z žádných statistik, ale podle půlročního pozorování se nejvíc sleduje rugby a jeho odrůdy. Odrůd je víc a možná, že některé ani nejsou rugby - neznám pravidla a nedokážu je od seb

Taronga ZOO je jednou ze sydneyských největších turistických atrakcí. ZOO je na opačné straně Sydney Harbour, takže jsme se tam vydali lodí. Trvá to jen chvilku, tak 15 minut, a člověk navíc dostane zadarmo parádní výhled na město. Přímo ze ZOO je dokonce jeden z nejlepších výhledů - mám to patřičně zdokumentované (asi 10 fotek), ale Gábina mě nenechala je všechny dát sem. ZOO samotná celkem malá, ve srovnání třeba s pražskou ZOO. Stejně tak zviřátek je tam míň - třeba mrňavý tučňák si v bazénku plaval úplně sám (oproti té smečce v Praze docela rozdíl). Co se mi naopak líbílo, lidi tam jsou víc v kontaktu se zvířaty. Jednak tam jsou volné výběhy (něco jako Indonéská džungle v Praze, ale tady toho je mnohem více) a k tomu ještě každou chvíli nějaká show - cvičení lachtanů (nebo tuleňů, já v nich mám trochu zmatek), krmení, focení se s hadem nebo přednášky zaměstanců , kteří se starají o toho kterého živočicha. My vyslechli třebas šimpanze, přičemž nás seznámili s celou smečkou. Sezná

Jednoho únorového letního dne zavítaly do sydneyského přístavu dvě největší výletní lodě světa. Queen Mary 2 a Queen Elizabeth 2 . Pro místní obyvatele to byla velká senzace. A aby taky ne, když obě dvě lodě vidět pohromadě na jednom místě je docela rarita. Queen Mary je jednou z největších dopravních osobních lodí světa (měří 345 metrů, je široká 41 metrů a je poháněna čtyřmi deiselelektrikcými motory o výkonu jednoho 21,5 MW). Je to vlastně nástupkyně starší Elizabeth. Měla mít původně čestné místo u mezinárodního terminálu, ale jelikož se tam nevešla, musela přenechat toto lukrativní místo své starší kolegyni. Nakonec byla zakotvena ve vojenském přístavu, který je ale asi půl kilometru od hlavního centra. To ale skoro nikoho neodradilo si ji prohlednout. A samozřejmě ani nás ne. Po jejím shlédnutí již chápu, že se na ní vejde až 2620 cestujících a 1253 členů posádky. Cestující mají k dispozici pět bazénů, knihovnu s 8500 svazky, běžeckou trať či vinný sklípek s 343 druhy vín. Plavb

Nic není dokonalé, takže kromě toho, že tu je pár věcí fakt levných, mají tu něco i zatraceně drahé. Alkohol (včetně piva!) Chybí jim totiž takové ty naše levné oslepovače typu Pražská vodka. Tady je třebas Absolutka v podstatě nejlevnější pití. Rum tady mají jen pravý. Náš bramborový džus (tuzemák) jim tady chybí. Hlavně nám chybí teda. Naštěstí jsme ho tu našli v jednom obchůdku, mají tam skoro všechno pití od Jelínka (i hruškovici). Božkov ani Jindřichohradecký s plachetničkou to není, ale i tak jsme za něj vděční. Na pivo si musím nechat odstavec zvášť. Předně, pivo tu nemají. Aspoň to, čemu my pivo říkáme. To jejich se prodává v mrňavých flaštičkách (několik velikostí, nejběžnější je třetinka, ale najdete i menší - nemám představu, k čemu to používají), nemá to pěnu a chutná to malinko jinak. Pít se to dá, ale pivo to prostě neni. Skoro všude se dají koupit i německá, americká a jiná cizokrajná piva, takže člověk by si v nouzi něco našel (Heineken a Budweiser je tu všude). Sice