Thajsko Phuket 2019
21/7/2019 - 26/7/2019
Přílet na Phuket, Karon Beach
Waterfront Suites Phuket by Centara
Hned po příjezdu k hotelu Anča zkontrolovala bazén s tím, že tam hned chce. Takže jsme vybalili nejnutnější a šli se vykoupat. A pak hned před hotelem zapadli na oběd do restaurace. Byla na místní poměry trochu dražší (cca 160 BTH za jídlo), ale pěkná, s dětským koutkem a příjemnou obsluhou. Padly smažené nudle a curry a pivo...to mi dost pomohlo. Pak jsme udělali krátkou procházku po okolí a šli relaxovat zpět do hotelového bazénu. Já jsem trochu dospávala noc, tak ani nevím, jak den utekl a byl tu večer. To jsem se trochu zmátořila a poté, co jsme Anču dali spát (kolem 6 už byla tuhá) jsem vyrazila na průzkum a nákup večeře. Objevila jsem nedaleko malou uličku s jídlem kolem 50-60 BTH. Vybrala jsem cosi na doporučení a moji oblíbenou polévku tom-yam.
Jinak hotel na prvních pět nocí jsme měli zamluvený dopředu. Byla to vysoká budova s apartmány Waterfront Suites Phuket by Centara na Karon Beach. Původně jsme měli zamluvený jednoložnicový byt, ale Jirka měl s nimi nějaká strkanice ohledně toho, že mu nezajistili odvoz z letiště, tak prý nás šoupli do většího dvouložnicového s tím, že jednu ložnici zamknuli. Obytná místnost byla obrovská, velká kuchyň a jídelní stůl, obývák, kde jsme měli ještě rozloženou sedačku na spaní. Anča ale nakonec spala s námi na dvou sražených postelích. V budově byly ještě squashové kurty, velký bazén a dva malé pro děti, sauna (kdo by ji využil, když bylo venku 40 stupňů), ping pong, šipky atd. Lokalita skvělá, kousek od centra a pláže, ale v malé uličce pryč od hluku silnice. V noci cca do půlnoci byla slyšet hudba z restaurací, ale nic, co by nějak zásadně vadilo.
Zpětně musím říct, že se mi dost Karon Beach líbila. Byla trochu busy, ale ne moc, takže měl člověk možnost něco vidět a levně koupit a zároveň neměl pocit, že je to vše jen pro turisty, i když samozřejmě bylo. Samozřejmě srovnávám jen turistický západ Phuketu. Prvních pár dnů jsme se opravdu dost váleli. Bazén, několik hřišť podél pláže, procházka po městě, návštěva trhu, který se nacházel v chrámovém komplexu (ve stejném komplexu byl i noční trh s jídlem, ale moc nás nezaujal). Jeden večer nás také navštívil Jirkův kamarád, který měl podobný plán jako my a zastavil se v Thajsku cestou z Austrálie do Čech. Nabidli jsme mu večerní potlachání a volnou postel v našem mega obýváku a jsem ráda, že nabídku využil. Jelikož už byl v Thajsku dva týdny, řekl nám pár užitečných informací. Doporučil jet na nějaký ostrov, což se nám dost líbilo. Ale nakonec jsme to vzdali kvůli dlouhému a komplikovanému cestování. Znamenalo to jet minimálně 30-40 minut do přístavu a pak vzít speed boat a jet dalších 40 minut na ostrov. Asi by se to dalo, ale tak dlouho jsme to odkladali, až jsme to nechali vyhnít.
Za celý náš pobyt tady jsme se vypravili na pláž je jednou. Vstup jsme měli prakticky před hotelem včetně místa označeného k plavání s plavčíkem. Moře bylo úžasně teplé, přesně tak to má být a voda čistá tak, že v ní Jirka našel své hodinky, které tam pár minut předtím ztratil. Jinak na pláži v ohlehlejších částech trochu odpadků, ale nic hrozného.
Phuket town
Také jsme využili dopravy zdarma od našeho hotelu a zajeli se kouknout do hlavního města ostrova Phuket town. Nakonec se z toho teda vyklubala doprava jen do velkeho nového obchodního centra asi 2 km od starého města, ale vlastně proč ne. Museli jsme si akorát vzít taxi. Na cestu tam jsme se podělili s našimi spolucestujícími z minibusu. Na cestu zpět jsme vzali taxík z ulice (250 BTH). V samotném městě nic extra zajímavého není. Ale bylo příjemné se projít kolem starých koloniálních budov, najít ukrytá tržiště a možná ochutnat jídlo, které nevaří jen pro turisty. Nemít s sebou Anču, tak bychom určitě zamířili do nějaké muzea apod., ale opět jsme se museli trochu přizpůsobit.
26/7/2019 - 29/7/2019
Kata Beach
Po pěti nocích na Karon beach jsem se rozhodli posunout kousek na jih do Kata beach. Menší městečko s menší pláží a bohužel spoustou turistů, hlavně ruských. Vybrala jsem náhodně jeden hotel Casa del Sol, který vypadal dobře s tím, že se tam zeptáme a prohlídneme ho v reálu. Pán na recepci nebyl moc ochotný, ale řekl, že nějaké pokoje mají, cenu si mám prý zjistit na internetu. Hotel vypadal dobře (čtyřhvězdičkový tuším) a venku bylo vedro, takže jsme další průzkum vzdali a rozhodli si tam vzit 3 noci a případně se posunout do jiného hotelu v okolí později. Trochu mě překvapilo, že když jsme si přímo na recepci chtěli zamluvit pokoj, pán nás opět odkázal na booking.com. Tak na co tam je, když ani není schopen nám dát pokoj. Do této chvíle jsem si myslela, že od toho tam ty lidi na recepci hotelu jsou. Snažili jsme se ho trochu motivovat tím, že nemáme internet, tak nám raději nasdílel svůj soukromý, jen aby nemusel dělat rezervaci on. V mezičase jsem zašla pro nějaký oběd. Jinak mi přišlo dost fajn, že všechny hotely měli check out time až v poledne a check in většinou kolem druhé/třetí, což vycházelo akorát tak na přesun. V Austrálii a všude jinde člověk většinou musí vypadnout už v 10 a málokde vás ubytují před druhou/třetí.
No nakonec jsme se dostali do hotelu. Náš pokoje v pátém patře nové části hotelu měl jakoby dvě ložnice a pěkný výhled. Žádná kuchyňka ani mikrovlnka, jen varná konvice a malá lednice ala minibar. Celým hotelem se táhlo několik bazénu, byla tam i velká vodní klouzačka, malé hřiště, indoor herna ala kids club, malé kino (většina pořadu v ruštině) a restaurace s celodenním provozem. Musím říct, že jsem byla s naším výběrem moc spokojená a nebýt toho, že se nám nelíbila lokalita, asi bychom tu zůstali i déle. Bazén byl asi nejlepší část hotelu. Strávili jsem v něm samozřejmě celé odpoledne. Večer jsme se vydali hledat jídlo. Cílem byl Night market - noční trh - nebo něco jiného, co se nám bude líbit dřív. Po krátké zacházce bohužel podél rušné ulice jsme našli tržnici. Vypadala dobře. Žádní hosté, takže se na nás hned všichni vrhli. Z cen jsem byla trochu zklamaná, o dost vyšší než na Karon (kolem 100+ BTH za jídlo), ale vybrali jsme nakonec nudle pro Anču (pad see ew) a curry pro nás. Oboje jsme měli na stole super rychle a bylo to dobré. Jirka ještě skočil k vedlejšímu stánku pro čerstvý shake z melounu a dragon fruit. Anča tradičně sežrala své nudle (samozřejmě bez zeleniny) a naši rýži ke curry, takže jsme si museli objednat ještě jednu.
29/7/2019 - 5/8/2019
Kamala Beach
Kamala beach estate
Po příliš ruské Kata beach jsme se rozhodli přesunout víc na sever a vybrali Kamala beach (kousek od Patong). Do oka nám padlo luxusní ubytování v Kamala beach estate. Jednoložnicový apartmán v resortu s vlastní soukromou malou pláží. Jelikož bylo dopoledne zase vedro, moc jsme neřešili přesun a vzali první taxi před hotelem. Na Kamala beach jsme se mohli hned ubytovat a musím říct, že mě tehle resort nadchnul. Byl tam klid. Dva bazény s teplou a studenou vodou a spa jsme měli v podstatě jen pro sebe. Ubytování bylo krásný s výhledem na moře. Anča samozřejmě hned rozebrala veškerou květinovou výzdobu pokojů. Pláž byla malá a trochu kamenitá, takže ne ideální na koupání, ale na cachtání úplně stačila. Odpoledne jsme vyrazili do města...asi 10 minut pěšky...ale většina cesty byla po chodníku podél pláže. Jelikož už bylo dost pozdě a jistí členové rodiny začali prudit, zapadli jsme do první restaurace na oběd. Pak jsme prošli na pláž, která byla vcelku pěkná. Žádný zázrak ve srovnání s Austrálií. S odpadky si tu opět hlavu moc nelámali. Cestou zpět do resortu jsme se ještě zastavili v supermarketu. Po dlouhé době normální obchod, kde se dá sehnat téměř vše, tudíž jsem tam nákupem těstovin a omáčky vyřešila večeři. Zbytek dne jsme strávili u bazénu. Večer ještě skočil Jirka koupit nějaké zásoby jídla.
Další den jsme skončili na pláži u resortu. Nebyla tam ani noha a byl příliv. Anča si oblíbila potápění mezi kameny v přílivových jezírkách na pobřeží. Jirka zkusil kouknout pod vodu, ale nic tam nebylo. Pobřeží je tu bohužel hodně zničené. Po malém obědě jsme se vydali opět do města. Jirka si u místního stánku ještě dokoupil jídlo a jelikož my jsme byly s Ančou docela plné, objednal si extra pálivé. A že kořením nešetřili bylo znát hned po otevření krabičky. Na Kamala beach bylo dobře. Jemný písek, odliv a mělká voda. Ideální pro děti. Jídlo na večer jsme opět nakoupili cestou do resortu. Další dny probíhaly v podobném režimu pouze s tím, že jsme se chtěli ještě jednou přestěhovat do jiného ubytka. Tehle resort byl sice krásný, ale trochu dražší, proto jsme chtěli zkusit něco levnějšího.Kamala Tropical Garden
Výlet do Patong
Ráno se Jirka statečně pustil do hledání dopravy do Patong. Bylo to jen vedlejší město, pár kilometrů, ale už se nám nechtělo řešit předražené taxi. Našel, že jednou za hodinu jezdí po celém pobřeží autobus pro turisty, akorát se musí nějak předplatit karta a dobít kredit. Bohužel internetové stránky nebyly moc nápomocné. Paní z recepce nám naštěstí trochu poradila a také nám řekla, kde je nejbližší zastávka (samozřejmě neznačená). Jediné dobré a hlavně naprosto nezbytné bylo online sledování polohy autobusu, protože kdo by tu jezdil podle jízdního řádu. Na zastávce jsme čekali pár minut a samozřejmě na nás hned všichni pořvávali jestli nechce taxi, což většinou lidi, kteří čekají na zastávce nechtějí. Aspoň jsme se snažila ujistit, jestli tu skutečně je zastávka, ale dostalo se mi odpovědi, že o zastávce nic neví a že asi ne a možná že tu vlastně ani žádný autobus nejezdí.Na autobus se tu musí mávnout, aby zastavil. Žádné překvapení oproti Austrálii. Karta s nějakým kreditem se dala koupit přímo od řidiče. Do Patong to bylo 10 minut jízdy. V buse bylo pár lidí a byl klimatizovaný. Zastávka na Patong byla v centru kousek od velkého nákupáku, kam jsme měli namířeno. Našla jsem, že by tam mělo být dětské hřiště Kidzoona. Muselo se platit za dospělého, Anču a ještě ponožky (ty pro Anču nosím vždy v batohu, kromě toho dne). Vyslala jsem tam tedy jen Jirku a šla po obchodech. Nic extra jsem ale nenašla plus vše dost drahé. Na hřišti nakonec strávili asi 3 hodiny a Anča si na konci zase začala stěžovat na ucho, tak jsme nabrali směr na kliniku. Jen jsme tam otevřeli dveře a řekli problém, přišel doktor, kouknul do ucha a oznámil, že to tam je trochu červené. Zatím, že by s tím nic nedělal a pokračovat s nurofenem a pokud se to zhorší, máme přijít a uvidí se. Ani nechtěli nic zaplatit. Cestou zpět jsme tedy koupili ještě jeden nurofem a v Kamala ještě kapky. Ani jedno moc nepomohlo. Kapky Anča úplně odmítla, že jí to po tom bolí a v noci jsem musela čekat, abych ji mohla dát další dávku nurofenu. Nebylo to žádné drama a trochu mě stresovalo, že za pár dnů letíme a kdyby nebyla Anča v pohodě, mohlo by to být pro nás všechno dost nepříjemné.
V Kamala už jsme se večer jen flákali. Anča byla dost nešťastná, že se nemůže už druhý den kvůli uchu potápět, ale jinak ti s ní šlo. Noc jsme zvládli s kombinací nurofenu, paracetamolu a antibiotik.
Odlet do Sydney
Poslední dny na Kamala už byla jen a jen flákací. Procházka po pláži a městě, jídlo a večerní trh kousek od supermarketu, na který jsme narazili vyloženě náhodou. Anča měla velký problém se skákacím hradem, který nechtěla opustit a vzhledem k pozdní hodině se to neobešlo bez scény, když už jsme ji konečně vytáhli ven. Na trhu jsme koupili cosi zabalené v pytlíku. Salát s kachnou, kari a nějaké ovoce, ale dodnes netušíme, co to bylo. V pondělí nám letělo letadlo až večer, ale mohli jsme zůstat v našem ubytku až do večera. Anča zvládla cestu na autobus, letiště i samotný let lépe než já. Hlavně se na hřišti na letišti vyběhala s nějakým klukem, takže ještě než se letadlo odlepilo od ranveje, tak byla tuhá a probudila se až před přistáním v Sydney.
Komentáře
Okomentovat