Jeden víkend mělo být tak vedro, že se dalo být někde blízko klimatizace, na pláži nebo na horách. My jsme zvolili poslední možnost a jeli kempovat do Blue Mountains . S tímhle nápadem přišla jedna naše známá, která i našla kemp, teda spíš tábořiště, asi 100 km od Hornsby. Byli tam jen suché záchody, dešťová voda v barelu a vyhrazená ohniště s grilovacím roštem, ale bylo to zadarmo a bylo tam krásně. Protože jsem v pátek večer pracovala, vyrazili jsme až v sobotu ráno a dali jsme to trochu na pohodu. Takže když jsme vyjížděli, teplota už začala šplhat nad 30 stupňů. Ještě jsme se zastavili v půlce jízdy na nákup jídla a dřeva na oheň v Richmondu a pak už jsme jen stoupali do kopců a pozorovali, jak venkovní teplota pěkně klesá . Cestou se nešlo nezastavit v malém obchůdku Pie in the sky u silnice, kde prodávali pie...masové i ovocné. Kvůli Ančeti jsem si koupila nepálivý kuřecí a Jirka nějaký s chili.

V sobotu prvního září jsme si udělali výlet do Fagan Parku ve čtvrti Galston. Je to od nás kousek a dost to chválí pro návštěvu s dětmi. Navíc jsem byl trochu nemocný, tak jsme nechtěli dělat nic náročného a krátký výlet autem byl ideální. Musím říct, že jsem nečekal mnoho, ale o to víc jsem byl překvapený. Park je obrovský, je tam několik míst na bbq a velké hřiště pro děti . Jelikož bylo hezky, v parku dost lidí mělo party a děti tam jezdili na kole. Když se Anča vyhoupala a vyběhala, šli jsme se projít po parku. Jsou tam tematické části nazvané Gardens of Many Nations  - africká zahrada, středomořská, čínská, japonská, australská, anglická, holandská, jihoamerická a severoamerická. V každé už něco kvetlo a vypadalo to úchvatně. Některé zahrady měly i stylovou budovu. Australská zahrada byla vtipná - v podstatě jen neudržovaná bush s rozpadlou chatrčí se střechou ze zrezlého vlnitého plechu :) Uprostřed parku je jezero s ptactvem a vedle ještě několik malých jezírek s lekníny

Tenhle rok nějak moc nedáváme vědět, jak se nám vede. Poslední dobou to bude tím, že je zima. Zima jako roční období, protože jinak zas tak moc zima není. Dokonce jsme si za tuhle zimu stihli několikrát vyrazit zaplavat na pláž - v červenci na Balmoral Beach, v srpnu na Shelly Beach a teď naposledy na Mona Vale. Obecně je zima trochu nudnější než zbytek roku. Pořádá se méně festivalů, kvete méně kytek a večer je dřív tma, tak člověk nemá chuť být venku. Ale jsou výjimky, třebas Sydney Winter Festival , při kterém na několika místech zřídí kluziště a dá se bruslit. My jsme 21/7 byli v North Sydney, kde kromě kluziště byli i atrakce pro děti jako na pouti. Jaro začíná v září, kytky kvetou, dny jsou teplejší a delší. Plážování Parky a sluníčko A tak

Jako každý rok jsme i letos vyrazili na festival světel do city a čtvrti Chatswood. Tentokrát jsme to pojali opatrněji než loni a na první zahajovací víkend jsme jeli jen do Chatswoodu, kde je vše pouze kolem nádraží a na pěší zóně podél nákupního centra a do city jsme šli až jeden, na květen poměrně teplý, úterní večer. Neudržela jsem se opět v plánování a před procházkou po světelných atrakcích jsme si dopřáli dva pořádné steaky a Anča hranolky v jedné z mnoha restaurací poblíž Jirkovi práce.  Poučení loňskými davy jsme letos zvolili variantu Darling Harbour, Barangaroo, Circular Quay, Rocks. S pobíhající Ančou to bylo samozřejmě náročnější, ale obrovská světelná chodící panna v Barangaroo ji přišpendlila na závěr do kočárku tak, že nás nechala možná i půl hodinu v klidu. Domu jsme dojeli až po desaté večer. Super zážitek. Příští rok jdeme zase.

První ochutnání laksy. Nudle dobré, ale je po chvíli prý "au" (když je něco horké, tak říká "hot hot"). Takže tohle zjevně bylo jinak au :) První zmrzlina. Bylo vedro a zmrzlina se roztékala rychleji, než ji šlo jíst. Ale i tak byla studená. Kdo to má čekat, že jo?   První samostatná jízda na kolotoči. Naprosto s přehledem.      Máma konečně učí golf. Chytáme mušle a šneky a hrajeme si s nima. Ten stejný den objevila šlapání na řasy při odlivu, takové ty kuličky, co praskají, když se na ně šlápne.

Jeden březnový víkend jsme zase oprášili naše kempovací vybavení a vydali se na Crossland Reserve, což je takové malé tábořiště kousek od Hornsby...tedy od místa, kde teď aktuálně bydlíme. Balili jsme se tudíž v docela velké pohodě s tím, že když se něco zapomene, můžeme se pro to domů otočit. Ráno jsme moc nespěchali a stavili jsme se ještě na nákup čerstvým potravin a náhodou jsme na parkovišti potkali také naše spolukempovače Jelenu a Tomáše. Jejich syn Maxim prý už od rána nebyl v úplně dobrém rozmaru, takže si protáhli nákup o snídáni a hřiště, takže jsme byli na Crossland Reserve celé dopoledne sami.

Původně jsme nechtěli na Velikonoce nikam jet. Moc lidí, předražené ubytování a tak, no znáte to. Ale nakonec nás přesvědčilo pěkné počasí a naši známí a strávili jsme společně dva dny ve Woy Woy, což je takové malé město za Sydney (oblast zvaná Central Coast). Pro nás ze severu je to co by kamenem dohodil. Hned po příjezdu jsme zaparkovali kousek od Ettalong Beach a s povinnou zastávkou na hřišti jsme zakempovali na pláži. Ta je schovaná hluboko v zálivu, takže voda po kotníky asi kilometr od břehu. Na plavání to moc nebylo, ale děti byly spokojené. Na Anči spaní jsme vzali kočárek a vydali se podél pobřeží až k Umina pláži. Ta už byla otevřená na oceán. Pozvolné vlny akorát na koupaní. Nakonec jsme si tu ale koupili akorát kafe, obhlédli super dětské hřiště a zhodnotili, že si to pošetříme na další den. Na odpoledne jsme se vrátili na Ettalong pláž. Kde dřív byla voda po kotníky, tam díky odlivu nebyla žádná a všude zbyli jen velké kaluže. Opět ideální pro děti. Večer proběhl r