Východní pobřeží Floridy - Hutchinson Island, Key Largo, Hollywood, Fort Lauderdale

Hutchinson Island

Protože bylo ráno příjemně chladno a zataženo, vůbec se nám nechtělo do vstávání. Když už jsme se konečně vyhrabali z auta, odchytl nás párek důchodců, kteří kempovali s úplně stejným autem vedle nás a podrobili nás podrobného výslechu. Hlavně je zaujalo, že spíme a vůbec cestujeme v tak, na americké poměry, malém autě jako oni. Zjevně jsme byli v Americe za exoty a ani jsme o tom nevěděli. Nakonec jsme se přece jenom urvali a vyrazili na jih.

Hutchinson Island

Hamburger

Cestou jsme jsme si náhodně vybrali odbočku z dálnice a dojeli na Hutchinson Island. Počasí se umoudřilo a já pod Jirkovým nátlakem poprvé vlezla do vody. Pláž byla naštěstí otočená k pevnině, takže tam skoro nefoukalo a i voda byla vcelku teplá. Na oběd jsme zašli do místního podniku a dali si tradiční hamburger, grilled cheese (což je v podstatě toust zapečený se sýrem) a chilli. Objednávka byla zase složitější, protože jsme si museli složení jídla poskládat sami tzn. vybrat si jaký sýr, zeleninu nebo omáčku chceme. Po vydatném obědě jsme nasedli do auta a projeli zbytek ostrova. Byla to taková úzká nudle, která se táhne podél pobřeží. Na straně otočené do oceánu jsou dlouhé téměř liduprázdné pláže. Z hlavní silnice na ně vedou jen nenápadné chodníčky. Několikrát jsme zastavili, ale koupačku už jsme tu nedali.

Key Largo

Pohodlné spaní v autě,
kemp Florida City

Z Hutchinson Island jsme už vyrazili směr Keys. Chtěli jsme tam být v nějakou normální hodinu, abychom si ještě stihli domluvit potápění a samozřejmě ubytování. Bohužel v Miami nás zastihla pěkná dopravní zácpa, takže do Key Largo (první ostrov na Keys) jsme dorazili těsně před setměním kolem 18 hodiny.  Neměli jsme vybrané žádné konkrétní potápěčské centrum, ale podél silnice jich bylo dost. První tři už měli zavřeno. Další bylo otevřené, ale na ponory už měli plno. Pak jsme konečně našli jedno otevřené (až do 20 hodin) a s volnými místy. Nadšeně jsme na další den zamluvili dvouponor na slavný vrak Spiegel a nějaký útes. Cena 110 USD za dvouponor/1 osoba, Jirka si navíc vzal Nitrox (příplatek 12 USD). Když jsme měli tohle z krku, nastal další problém s ubytováním. Projeli jsme snad všechny kempy v Key Largo a buď měli plno, nebo už měli zavřenou recepci. Variantou byl samozřejmě hotel, ale nejlevnější byl tak za 140 až 160 USD a to se nám za noc dávat nechtělo, takže jsme se raději vrátili asi 30 mil zpět do vyzkoušeného kempu ve Florida City. Výhodnou tohoto kempu je, že má volná místa pro stany a noční hlídač vás v podstatě kdykoliv ubytuje. Večer jsem už jen nakoupili ve Walmartu zásoby a povečeřeli v kempu, kde nás opět odchytl kanadský důchodce a během asi půlhodinového monologu nám odvyprávěl celý svůj životní příběh.

Potápení Key Largo (vrak Spiegel)

Vrak Spiege Grove

Ráno jsme si kvůli ponorům museli přivstat, takže jsme odjížděli už před sedmou. Cesta po dálnici do Key Largo nám zabrala asi půl hodiny. Sraz jsme měli před hotelem Courtyard Marriot, kde měli potápěči stánek s půjčovnou. Dostali jsme poměrně slušné vybavení až na neoprén, který už něco zažil a také byl dost slabý, tak trojka. Doufali jsme ale, že snad vědí, co dělají. Nalodili jsme se na loď a vyrazili úzkým kanálem na moře. Bylo nás 6 potápěčů a 4 lidi z posádky. Loď byla ohromná, odhadem pro 30 lidí. Dostali jsme krátký briefing o prvním ponoru a začali se připravovat. To jsem poprvé pocítila jisté rozpaky z našich neoprénu, protože ostatní potápěči na sebe začali navlékat silné neoprény, kukly, boty, rukavice apod. Na místě ponoru navíc byly velké vlny, takže dostat se z lodi k boji pro sestup nebyla vůbec sranda. Museli jsme tam doručkovat po laně. Vrak USS Spiegel Grove byl ale úžasný, i když viditelnost byla trochu slabší. Celá loď je dlouhá 160 metrů a byla potopena roku 2002 jako umělý útes. Zajímavostí je, že při potápění došlo ke komplikacím a vrak, který měl být původně potopen vzpřímeně se podařilo dát jen na bok. To napravil až o tři roky později hurikán, který ho dostal do správné polohy.

Vzhledem k hloubce jsme stihli proplout jen část vraku. Dostali jsme se také dovnitř. Chvilkami jsem viděla jen světlo baterky potápěče přede mnou. Jinak voda měla kolem 20 stupňů, tudíž se naše obavy naplnili a po pár minutách mi začala být dost zima. Návrat na loď přes vlny a silný proud byl opět masakr. Na lodi jsem po krátké chvilce začala cítit první známky mořské nemoci. Jirka se ke mně vzápětí přidal. Nějak jsem s několikaletým potápěním v Evropě zapomněli, že to na vodě může také někdy houpat.

Potápění Molasses Reef

Ponor Key Largo, Florida

Další ponor jsme měli dělat na French reef, ale prý kvůli špatné viditelnosti se změnila lokalita na Molasses Reef...což bylo dál, ale zato horší cesta. Ve volném čase přejezdu jsme se snažili vyrovnat s nevolností. Mě se nějakých zázrakem jakžtakž povedlo, Jirkovi nikoliv, takže jsme se dost rozmýšleli, zda druhý ponor vůbec dáme. Ale samozřejmě víme, že ve vodě nám bude o chlup líp než na lodi. Molasses Reef byl krásný. Velké ryby a murény. Dokonce jsme viděli i želvu. Také moře tu bylo o dost klidnější a celkově byl ponor velmi mělký. To bohužel moc nepřispělo k našemu prochladnutí. Cesta zpět na pevninu už proběhla bez problémů, ale tyto ponory nám opět připomněly, co je mořská nemoc a že nemáme důvěřovat odhadu místním potápěčů ohledně vybavení...hlavně neoprénů. To že v Čechách chumelí neznamená, že nám není zima:-)

Tavernier

Harry Harris Park Beach

Jelikož nás potápění stálo dost energie, strávili jsme zbytek dne na pláži Harry Harris Park Beach (doporučeno v Chamber of Commerce v Key Largo). Jednalo se o malou chráněnou pláž s bílým pískem, BBQ a stoly pro piknik (vstup ve všední dny zdarma).  Ocenili jsme tu hlavně koupání bez vln a docela málo lidí. V místním Starbucks, tzn. nutná potřeba normální kávy a internetu, jsme se také dostali ke složité otázce...co dál. Měli jsme poslední dva dny auto. Do dalších ponorů se nám hned úplně nechtělo, takže zbýval výlet na West Keys (kde jsme ještě dost věcí neviděli a navíc tam bylo pěkně) nebo Bahamy (existují dvoudenní výlety lodí). Nakonec jsme obě varianty zavrhli a rozhodli se prozkoumat oblast severně nad Miami. Na noc jsme tedy opět zapluli do kempu ve Florida City...tentokrát jsme stihli i otevřenou recepci...a došli si do nedaleké restaurace na večeři (pivo Key West Ale a Miller Lite, krabí polévka a špagety s lobstrem a krevetami...jak tradiční). Zbytek večera jsme pojali velmi relaxačně a využili jsme vyhřívaný bazén v kempu a společenskou místnost s internetem. Potřebovali jsme totiž sehnat ubytování na dva dny v Miami (přes airbnb).  

Fort Lauderdale

Pláž Fort Lauderdale

Ráno jsme pokračovali ve shánění ubytování v Miami. Bohužel jsme byli dvakrát odmítnuti. Až třetí pokus vyšel. Zamluvili jsme pokoj v domě, kde bydlela Susane se svým synem. Dům byl docela daleko od centra, ale na vlaku, takže přesun na letiště i do centra by měl být v pohodě.
Pro dnešek jsme vyrazili severně nad Miami směr Hollywood. Podoba jmen je čistě náhodná. Když jsme tam dorazili, zkusili jsme najít informační centrum, abychom se dozvěděli, že tu kromě pláže nic zajímavého není. Prošli jsme tedy akorát centrum a skočili na oběd co mexické restaurace. Pak jsme podél pláže dojeli až do Fort Lauderdale. Rušná promenáda u pláže nás zlákala k návštěvě místních obchodů. Něco jsme pojedli, nakoupili, trochu se poflakovali a váleli se na pláži. Bylo docela pod mrakem, tudíž nás koupání moc nelákalo. Navečer jsme se rozhodli, že se v okolí pokusíme najít nějaké ubytování, ale většina motelů byla s přicházejícím víkendem předražená a na žádné kempy jsme nenarazili. Zkusili jsme tedy najít něco kolem dálnice, ale ani tady nám štěstí nepřálo. Nakonec jsme opět skončili v našem kempu ve Florida City.

Key Largo - John Pennekamp Coral Reef State Park

French toast, Mrs. Mac's Kitchen

Poslední den s autem jsme pojali vyloženě relaxačně. Zavrhli se úplně potápění, ale i přesto jsme se vrátili do Key Largo a rozhodli se den strávit v místním parku John Pennekamp Coral Reef State Park. Na snídani jsme se zastavili ve vyhlášeném (alespoň dle průvodce Lonely planet a fronty lidí před vchodem) Mrs. Mac's. Tentokrát nás fronta před vchodem neodradila a po pár minutách nás usadili přímo na bar. K snídani padla míchaná vajíčka s klobásou, hashbrown a tousty a french toast se sirupem. Nechyběla ani dolévaná americká káva. 

John Pennekamp Coral
Reef State Park

Do Pennekam Parku jsme dorazili před polednem (vstup 9 USD). Přestože byla sobota, nebylo tu zase tak moc lídí. V parku jsou tři pláže a návštěvnické centrum, kde jsme si půjčili kajak a asi hodinu a půl jsme pádlovali mezi mangrovy. Oběd jsme dali z vlastních zásob u piknikových stolů a prošli stezku ke starému sadu. Před odjezdem jsme ještě přejeli na další pláž, která byla o dost klidnější než ta první u návštěvnického centra. Celkově hodnotím relax v Pennekamp parku jako velmi příjemný. Večer už jsme ani nezkoušeli najít jiné ubytování a vrátili jsme se zpět do kempu. Překvapilo nás, že je všude dost mokro. Prý celý den pršelo, ale my jsme kromě pár kapek nic nezaznamenali. V kempu jsme se vrhli do balení věci a úklidu auta, které hlavně spočívalo ve snědení a dopití všech zásob. To se na nás výrazně podepsalo, takže večerní pokus o hru Shuffelboard byl docela zajímavý.