Ronjenje u Rapcu: Girandella a vrak Lina
Zavezla nás tam Biljana, jediná chorvatská zaměstnankyně Lamkry, kterou jsme potkali. Kromě našeho breefingu dostala na starost Discover Scuba ponory se dvěma Němci.
Girandella je normální oblázková pláž, kde se koupou lidi. Vstup tudíž probíhá skrz ručníky a opalující se krasavice, což je s plnou výstrojí docela výzva. Lidi vůbec neměli pud sebezáchovy, když se na ně řítili metrákové obludy s dost omezenou možností změny směru, ani se nesnažili uhnout. Dno klesá postupně do 5 metrů, tam je pak pás písku a v cca 7m se vrací kameny. Přímo proti pláži leží na dně železná skruž s metrovým průměrem, staré uchycení bóje. Na skruži je slunečník, nedá se to přehlédnout. Fakt ne, ani pro nás, a to jsme tradičně bloudiči.
Podél pláže je mírný proud směrem na západ, takže jsme plavali nejprve na východ, tj od pláže doleva. Jak nám řekl Honza, je tam asi nejvíc ryb z okolí - a měl asi pravdu. Jsou tam školy malých ryb, dají se snadno nalákat obrácením kamenů nebo zarýpáním ve dně.
Přestože byl začátek září, voda byla zatraceně studená - na hladině kolem 22°C, v 20m ale až 12-14°C. Před týdnem to ochladila bóra. Běžně by ve 20-30m mělo být v téhle části roku 17°C.
Tím jsme si vyzkoušeli výstroj a po řízkovém obědě jsme byli připraveni na nejlepší část - vrak lodi Lina, který leží u ostrova Cres, 10-15 minut člunem z Rabac. Lina byla nákladní loď postavená 1879 a potopila se v roce 1914 kvůli mlze, najela na útes. Všichni se zachránili a náklad taky nějak dostali ven, teďka je loď prázdná. Ona teda už nemá ani palubu ani jiné dřevěné části, po těch skoro 100 letech. Lina má příď v hloubce 26 metrů na kolmém dně, postupně klesá až pod 50 metrů. Podle Michala, PADI instruktora a našeho průvodce, se Lina každý rok posouvá o metr hlouběji. Na přídi je upevněna bóje, dá se k ní uvázat člun a sestoupit podle lana. Kromě Michala s námi byl ještě Rus Vitali, který si dokončoval AOWD kurz.
Doplavali jsme až na kapitánský můstek ve 40 metrech, hlouběji jsme nešli. Dá se vlézt i do lodi, paluba chybí. Na přídi vlevo uvnitř je památeční deska na 2 italské potápěče, kteří na vraku zahynuli v roce 2003. Prý tu bývají nehody docela často - on je to hezký vrak a je dost hluboko. I my jsme museli dost hlídat nodeco limity. Na přídi jsme v otvoru s kotevním lanem našli velkého úhořovce, který je s vrakem spojený a potápěči vyhledávaný. Michal ho viděl poprvé, takže to byla dost klika.
Od vraku jsme plavali k pobřeží, kde nás Michal vzal do jeskyně, kde jsme se mohli vynořit. Je to úzká průrva, jde je celkem chladná voda - je totiž sladká, dešťová. Po opětovném zanoření a vyplutí z jeskyně jsme se trochu brouzdali po okolním pobřeží, proud tam není žádný, příboj minimální a je to tam moc hezké. O kus dál je další jeskyně, ale tam už jsme moc daleko nešli.
Dali jsme si hodinovou pauzu na pláži minutu jízdy člunem severně od Liny. Pláž je nepřístupná z ostrova, ale zrovna tam byla zaparkovaná výletní loď z Rabacu, takže sami jsme tam rozhodně nebyli. Michal povídal Vitalijovi o vrakovém potápění, bylo to dobré oživení.
Nakonec jsme udělali ještě jeden ponor na Lině, už jen v Gabčou a Vitalim. Tentokrát to bylo kratší, Gabča byla zima a já hrozně rychle vydýchal vzduch.
Večer jsme byli sice utahaní, ale přesto jsme zašli na procházku podél pobřeží do Rabacu. Tam jsme koupili jednak rakiji ve stánku jako suvenýr pro rodiče, a vybrali si jednu restauraci na večeři. Pizza se seafoodem se jim povedla, stejně jako litránek vína, aby se nám zítra lépe učilo.
Následující den, v sobotu, jsme spolu s dvěma Poláky zajeli znovu na Girandellu na jeden ponor, průbeh stejný jako předchozí den. Pak se do nás ale už pustil Honza s kurzem Nitroxu, což byl kromě samotných ponorů náš druhý cíl. Pojal to více prakticky, teorii jsme stejně už znali z SSI manuálu, který jsme ráno celý přečetli. Prohlédli jsme si zařízení na plnění lahví, míchání směsí, analyzátory kyslíku, atd. Po pár hodinách a rychlém obědě jsme si dalí první Nitroxový ponor a současně poslední ponor před odjezdem. Na Girandelle jsme tentokrát prozkoumali západní (pravou) část. Mají tam být malinkaté chobotnice, ty jsme nenašli, ale viděli jsme 3 nudibranches (nahožábří, takový mořský slimáci, ale hrozně hezky barevný).
Po skončení a vyřízení formalit jsme sedli do auta, začalo pršet a my vyrazili na zpáteční cestu. Prostě počasí vyšlo dokonale. Zpátky jsme jeli trasu Rabac - Jadranská magistrála až před Rijeku - Ljubljana - Maribor - Graz - Wien - Znojmo - Jihlava - D1. Tohle sice znělo jako výhodnější, jelikož celá cesta jde po dálnicích, ale 3 nedálnicové úseky (Jadranská magistrála mezi Labin a Rijekou, pak chorvatsko-slovinské hranice až na dálnici na Ljubljanu, a konečně Wien - Jihlava) z toho dělají otravnou cestu, která je ve výsledku tak o hodinu a nejspíš několik desítek kilometrů delší. Cesta tam byla lepší trasa.
Protože jsme vyráželi až v pět večer a byli jsme po dvou ponorech trochu unavení, přenocovali jsme na parkovišti kousek za rakouskýma hranicema, mezi Mariborem a Grazem (trasa Rabac - Graz trvala necelých 5 hodin).
Fotky: http://picasaweb.google.com/jirka.hronik/RabacCroatia#
Dali jsme si hodinovou pauzu na pláži minutu jízdy člunem severně od Liny. Pláž je nepřístupná z ostrova, ale zrovna tam byla zaparkovaná výletní loď z Rabacu, takže sami jsme tam rozhodně nebyli. Michal povídal Vitalijovi o vrakovém potápění, bylo to dobré oživení.
Nakonec jsme udělali ještě jeden ponor na Lině, už jen v Gabčou a Vitalim. Tentokrát to bylo kratší, Gabča byla zima a já hrozně rychle vydýchal vzduch.
Večer jsme byli sice utahaní, ale přesto jsme zašli na procházku podél pobřeží do Rabacu. Tam jsme koupili jednak rakiji ve stánku jako suvenýr pro rodiče, a vybrali si jednu restauraci na večeři. Pizza se seafoodem se jim povedla, stejně jako litránek vína, aby se nám zítra lépe učilo.
Následující den, v sobotu, jsme spolu s dvěma Poláky zajeli znovu na Girandellu na jeden ponor, průbeh stejný jako předchozí den. Pak se do nás ale už pustil Honza s kurzem Nitroxu, což byl kromě samotných ponorů náš druhý cíl. Pojal to více prakticky, teorii jsme stejně už znali z SSI manuálu, který jsme ráno celý přečetli. Prohlédli jsme si zařízení na plnění lahví, míchání směsí, analyzátory kyslíku, atd. Po pár hodinách a rychlém obědě jsme si dalí první Nitroxový ponor a současně poslední ponor před odjezdem. Na Girandelle jsme tentokrát prozkoumali západní (pravou) část. Mají tam být malinkaté chobotnice, ty jsme nenašli, ale viděli jsme 3 nudibranches (nahožábří, takový mořský slimáci, ale hrozně hezky barevný).
Po skončení a vyřízení formalit jsme sedli do auta, začalo pršet a my vyrazili na zpáteční cestu. Prostě počasí vyšlo dokonale. Zpátky jsme jeli trasu Rabac - Jadranská magistrála až před Rijeku - Ljubljana - Maribor - Graz - Wien - Znojmo - Jihlava - D1. Tohle sice znělo jako výhodnější, jelikož celá cesta jde po dálnicích, ale 3 nedálnicové úseky (Jadranská magistrála mezi Labin a Rijekou, pak chorvatsko-slovinské hranice až na dálnici na Ljubljanu, a konečně Wien - Jihlava) z toho dělají otravnou cestu, která je ve výsledku tak o hodinu a nejspíš několik desítek kilometrů delší. Cesta tam byla lepší trasa.
Protože jsme vyráželi až v pět večer a byli jsme po dvou ponorech trochu unavení, přenocovali jsme na parkovišti kousek za rakouskýma hranicema, mezi Mariborem a Grazem (trasa Rabac - Graz trvala necelých 5 hodin).
Fotky: http://picasaweb.google.com/jirka.hronik/RabacCroatia#
Shrnutí: byl to super výlet, ověřili jsme si, že za 3 plné dny se dá stihnout potápění na Istrii, a že tamní potápění je dost dobré.
Komentáře
Okomentovat