Potápění na Istrii - cesta tam

Jelikož zima se kvapem blíží a my zatím nestihli žádné potápění v Evropě, jak jsme si na jaře předsevzali, pustili jsme se do toho. 26. srpna jsme začali hledal, co by se dalo stihnout za víkend, rozeslali jsme emaily do různých dive center převážně na Istrii, ale i na ostrově Krk, a začali zařizovat cestu (jak tam vůbec dojedeme, kolik času to zabere, co s naším potkanem Kifem, atd). No a týden uběhl, všechno zařízeno, jako destinace vybráno istrijské městečko Rabac.
Ve čtvrtek 2.9. za ranního kuropění jsme vyrazili. No dobře, dobře, nebylo to úplně za kuropění, prostě v šest. Trasa Benešov - České Budějovice - Dolní Dvořiště - Linz - Maribor - Ljubljana - skoro Trieste - Rabac se ukázala jako celkem dobrá.
V Rakousku jsme podle plánu koupili 10-denní dálniční známku za €7.9. Už ne úplně podle plánu jsme ale zaplatili průjezdy Bosrucktunnel (€4.5) a Gleinalmtunnel (€7.5), čímž se původně velmi levný průjezd Rakouskem stal nejdražším úsekem cesty. No, aspoň o tom příště budeme vědět. Slovinská 7-denní dálniční známka vyšla na €15, tentokrál ale bez bonusových příplatků za tunely. Na dálnici se nelekejte toll gate, ty jsou jen pro nákladní auta (stejně jako v ČR). Chorvatské hranice jsme dorazili odpoledne kolem 15:00 (plus mínus hodina), v autě jsme měli 32°C a po další více než hodině jsme se dokodrcali do Rabacu, kde nás místních 26°C a jasné nebe docela potěšilo, jelikož podle předpovědí mělo celý den pršet. Cesta trvala téměř přesně 10 hodin, naštěstí jsme nikde nebloudili ani se nezdrželi - čtvrtek se ukázal jako dobrý cestovní den.
Přes českou potápěčskou základnu Lamkra jsme měli zajištěné ubytováni v Camp Oliva. Sebevědomě jsme se tedy vydali na recepci kempu, kde nám stejně sebevědomá paní s klidem předsametorevoluční prodavačky v elektru oznámila, že mají plno a pro nás nic rezervované není. S pojistkou pohodlného nocování v našem autě (spacáků jsme vzali dost a auto už jsme několikrát takto otestovali) jsme se nejprve vydali do Lamkry, zjistit co a jak. Lamkra sídlí v hotelovém komplexu, oranžová budova hotelu Mimosa.
Od Honzy Lamberta jsme se rychle dozvěděli, v čem spočívá zádrhel s naším ubztováním - ptali jsme se na špatně recepci. V rámci Camp Oliva totiž sídlí ještě jeden kemp české cestovky CK Kontakt Moravia, který je kompletně provozován a nejspíš i obýván Čechy. Tam jsme dostali chatku, takovou dřevěnou obyčejnou, ale s fajn vybavením - kuchyňka i s nádobím, koupelna s masížním sprchovým boxem, ložnice s malou TV a DVD přehrávačem, vše nové a čisté. Potřebovali jsme jen postel, takže víc než dobré. Jak to charakterizoval Honza - je to ve stylu zájezdu ROH, dokonce je k dispozici český kuchař, ke kterému je možné si dojít pro snídani/oběd/večeři (kastrůlky jsou ve výbavě kuchyňky). Že s tím ROH nejde jen o planý žert jsme se přesvědčili následující den, kdy jsme kromě fronty lidí s kastrůlky před sousední chatkou objevili nápis v betonu "ČSSR 1967".
Jelikož jsme celý den baštili řízky a sušenky v autě, na Honzovo doporučení jsme zajeli na okraj městečka Labin do restaurace Due Fratelli. Volba seafood salad a mixed mussels s těstovinami byla super, skoro jsme se tam užrali k smrti. Po rychlém nákupu v Labinu jsme se vrátili do kempu a usnuli jako dřívka.

Fotky: http://picasaweb.google.com/jirka.hronik/RabacCroatia#