Na Malajsii jsme měli jen osm celých dnů, takže bylo vcelku jednuduché a v podstatě i nutné naplánovat itinerář naší cesty dopředu. Ještě doma jsem vzala na pomoc průvodce a naplánovala dvě varianty. Jednu přes Cameron Highlands čajové plantáže a druhou před prales Taman Negara. Nakonec dopadl plán následovně: 4. 3. přílet do Kuala Lumpur, přesun do hostelu 5. 3. prohlídka Kuala Lumpur, Batu Caves 6. 3. přesun do Cameron Highlands 7. 3. výlet po Cameron Highlands - objevení Rafflasie, čajové plantáže, farma jahod, motýlí farma 8. 3. přesun na SV - ostrov Pulau Perhentian Kecil 9. 3. potápění a relax na ostrově 10. 3. ostrov, noční přesun autobusem do Kuala Lumpur 11. 3. výlet do města Melaka 12. 3. Kuala Lumpur 13. 3. odlet

Autobus na letiště odjížděl z Manily ještě za tmy. V rámci možností, v mém případě - co klimatizace dovolila, jsme tedy cestu prospali. Naše nízkonákladové letiště opět nezklamalo, protože vstupní hala se otevírala až v 9 hodin, takže jsme ještě hodinu lelkovali kolem, než nás vpustili k odbavení. Utratili jsme tam ještě posledních pár peso a za necelé 4 hodiny jsme již vystupovali v rozpáleném Kuala Lumpur. Samotné město je asi 70 km od letiště, ale bez problémů jsme našli autobus do centra.  Když jsme vystupovali na hlavním nádraží, tak jsem si všimla, že na nás někdo mává. Úspěšně jsem to ignorovala až do té chvíle než jsem zjistila, že je to Míša. Sice jsme se neviděli jen dva dny, ale bylo to příjemné setkání. Alespoň nám pomohla s navigací do našeho hostelu.

Poslední den jsme se tradičně rozhodli strávit v místě zítřejšího odletu – v Manile. Ráno jsme posnídali v hostelu kafe a náš buko pie, dali vyprat prádlo a šli se jen tak courat do města. Došli jsme až do Rizal parku a nakoukli do přilehlých zahrad – orchideové a japonské. Ani jedna nebyla nic moc. Odpoledne jsme ještě zašli navštívit Jirkovi kolegy a pak se přemístili do Mall of Asia - třetí největší nákupní centrum světa. Prošli jsme jen jeho zlomek a měli jsme toho plné zuby. Spousta obchodů, jídla a velké kluziště, které mě uprostřed tropů dost překvapilo.

Na Filipínách už nám zbývali jen dva poslední dny, a proto jsme se rozhodli už moc nepřesouvat. Předposlední den padla volba na výlet na Taal vulcano – sopečný kráter uprostřed velkého jezera asi 100 km od Manily. Již znalý místních poměrů jsme bez problému nalezli správný autobus, který nás vyklopil na kraji města nad vulkánem. Nás a ještě rodinu Španělů, kteří vystoupili s námi, hned obstoupil hlouček tricyklistů. Po chvilce vyjednávání jsme se složili na dva a vyjeli dolů k jezeru. Vzhledem k atraktivitě místa a snadné dostupnosti z Manily zde byli na turisty více než připraveni. Řidič vedoucího tricyklu byl zároveň vlastník jakéhosi pensionu na kraji jezera a organizoval výlety na kráter. Měli jsme dvě možnosti – levnější, ve které byla doprava lodi k upatí vulkánu a výstup na vyhlídku a dražší, kdy loď obeplula vulkán na stranu, ze které se dalo sejít přímo k sopečnému jezeru uvnitř. Nakonec jsme se nechali nalákat na dražší variantu, jenž slibovala kromě vyhlídky ještě možnost po

Dneska nás čekalo vytoužené potápění. Vybrali jsme dva vraky - USS New York a LST. Ráno v osm jsme už stepovali před potápěčským obchodem a vyhlíželi našeho divemastera. Po rychlém výběru a vyzkoušení vybavení, jsme se navlékli do neoprenu, a jelikož to bylo jen kousek na pláž, pěšky jsme se přemístili k naší lodi. Jakýsi zaměstnanec nám pochopitelně odtáhnul všechny věci, takže jsme se vůbec nemuseli namáhat.