Výprava za kulturou

V rámci mé potřeby kulturního vyžití, jsme museli navštívit nějaká ta muzea. Jako první padlo Australské muzeum v Hyde Park.. Pokud jste někdy navštívili například Národní muzeum v Praze, můžete být tímto muzeum trochu zklamání. Je sice nejstarším muzeem v Austrálii, ale není nijak zvlášť rozlehlé a také stálé výstavy jsou trochu skromnější, než na co je člověk zvyklý z mnoha evropských muzeií.
U vchodu vás hned uvítá spousta vycpaných zvířátek…převážně místních australských. Takže jsme si mohli podrbat třeba posuma nebo koalu apod.. Potom jsme se dostali do sálu se všemi možnými kostrami. Takže jsme si mohli hned prohlednout jak vypadá spousta těch australských zvířátek, které jsem si před chvilkou hladili, z trochu jiného pohledu. Nejvíce mne asi zaujalo malé zátiší, jenž mělo zřejmě vystihovat rodinnou pohodu. Na křesla seděla kostra člověka, po jejím boku kostra věrného psíka, který si vůbec nevšímal kostry kocoura, jenž byl naopak velmi zaujat kostrou myši. Na to vše dohlížela malá kostra ptáčka v kleci. No není to idylka…
V dalších patrech muzea jsme pošli expozicí ptactva, kde jsme hned identifikovali několik návštěvníků našeho balkónu a také našeho oblíbeného luxovacího ptáka Ibise. Poté expozicí hmyzu a mých „oblíbených“ osminohých členovců, které jsem (ač byli bezpečně vycpaní za tlustým sklem) rychle přešla v bezpečné vzdálenosti. V hmyzí expozici Jirka objevil centipedu. Což je taková velká žížala v hodně nožičkami, o které jsme se už v Čechách dozvěděli, že může dokonce sníst i myš.
V horním patře jsme ještě nakoukli do, pro mne už zcela bezpečné, sbírky minerálů a drahých kamenů a také jsme objevili takovou informační místnost...asi pro děti, kde byla spousta mikroskopů a akvárií a další vycpaných potvůrek a my jsme byli naprosto spokojeni. Nakonec jsme prošli trochu nudnou výstavu aboriginské historie, kde byla asi nejzajímavější vězeňská místnost, do které Jirka, k mé radosti, dobrovolně vlezl.