Můj učitel angličtiny o sobě prohlašuje, že má neustále dobré nápady. Jedním z nich bylo navštívit nejvyšší budovu Sydney – Sydney Tower. Tahle 305 m vysoká věž je uprostřed Sydney, takže nebylo problém se tam dopravit a tím nám zbyla spousta času kochat se úžasným výhledem. Trochu mi zkazila dojem dlouhá fronta na výtah, ale vzhledem k tomu, že na věž je to 1504 schodů, ráda jsem na něj počkala. Ve výtahu jsme se dost mačkali. Taky to v něm chvilkami divně praskalo, takže jsem byla docela ráda, že po pár vteřinách jsme ve zdraví vystoupili nahoře na věži. Výhled byl opravdu ohromující. Věž se dá projít celá dokola a podél ní jsou umístěny dalekohledy, kterými se dá dohlédnout opravdu daleko – Sydney je prostě placka. Jinak tam člověk samozřejmě najde běžné vybavení náležící turistické atrakci – restaurace, obchůdky atd. Také se dá vyšplhat až na úplný vršek věže, ale tam jsem se už nevydala. Pod nátlakem musím ještě doplnit pár maličkostí. Za prvé, Sydney Tower vypadá trochu jako žiž

Rockdale je čtvrť, kam jsme se týden po příletu do Sydney přestěhovali. Je to vlakem asi 20 minut daleko od centra. Je tu docela klídek, i když letiště je na dohled a nad domem nám občas přistávají letadla. Obzvláště z ranních příletů kolem 7 hodiny mám velkou radost. Také se místní radnice někdy až příliš aktivně stará o pořádek. S velkou pravidelností, vždy ráno, nastupují místní metaři listí a začínají makat. Mají speciální MOTOROVÉ fukary, kterými sfukují těch pár lístků, které se povalují na zemi. Jsem vždy opravdu nadšená z jejich pracovního nasazení. Nevím jestli je to už paranoia, ale přijde mi, že pokaždé začínají od našeho domu. Jinak je Rockdale typická městská čtvrť jako každá jiná. Je tu velká křižovatka a docela růšná silnice vedoucí až k pláži. Nádraží, spousta obchůdků a restaurací... většina asi makedonských. Nedaleko máme obchoďák a na dosah tři bottle shopy... co by si víc mohl člověk přát. Poté, co byly nedaleko objeveny i squashové kurty, nám ke štěstí opravdu už

Gabča opět zatoužila po kultůře, tak jsme vyrazili do Powerhouse Museum . Moc jsem neměl představu, co tam čekat, ale vyklubalo se z něj vcelku hezké technické muzeum. Skoro jako pražské, ale trochu větší a aktivnější. Zvenku to vypadá vcelku mrňavý, ale strávili jsme tam asi čtyři hodiny a to jsme to jen proběhli. Na začátku mi to přišlo trochu chaotický - obrovský Wattův parní stroj vedle průmyslového designu. Pak ale už byly uspořádanější expozice. Jedna místnost, velká asi jako hlavní budova pražského TM, s tématem Věk páry (Století páry, jak říkal Plha). Byl tam třeba parní kolotoč, takový ten hezký starý. Nebo nějaké písty - třebas model pumpy. Člověk si tam může trochu zapumpovat a koukat, jak ta voda zase teče zpátky. Pak samozřejmě expozice vláčků , ta byla parádní. Klasické lokomotivy a vagóny. Vcelku jsme očekávali obdobu našeho prezidentského vlaku - a byla tam. Běžný vagón, cca 150 let starý - 1. až 3. třída. Tou třetí bych sice jezdit nechtěl, nebyla tam ani zasklená okn

Přišla doba opět se s vámi podělit o zážitky s místní faunou. Včera jsme doma potkali mega chochoróše na procházce. Chochoróšem myslím švába. Ne že by to bylo poprvé, ale tenhle stál za to. V klidu si tak sedím, občas zaslechnu nějaké chrastění z klimatizace... A najednou spolubydlící Lukáš přiběhne s vražedným sprejem i výrazem ve tváři a pozoruje strop. No, seděl tam, vcelku obří, dobré 3 cm. Vrhli jsme se s Lukášem na něj, Martina (Lukášova skoromanželka) z dálky pozorovala a jekala. Abych to zkrátil, postupně jsme přemístili nebo pozvedali polovinu nábytku v pokoji, vystříkali tu litry Morteinu, ale dostali jsme ho. Musel jsem ho asi 5 minut držet přimáčklýho pod novinama a občas mu dát dávku rovnou mezi křídla - nechtěl chcípnout a nechtěl. Když už píšu o zviřátkách, včera mě nějaká příšera ve vodě žahla do nohy. Nejdřív nic a asi po půl hodině povalování na pláži mi na stehně vyskákaly báječný pupínky. Na první setkání s medůzou (nebo co to bylo) celkem slabota, čekal jsem to h

V těchto dnech začínají v Sydney asi měsíční oslavy Čínského Nového roku, roku prasete (ten název bude mít nějaký význam, určitě). Na oslavy jsme se vypravili do Čínského města. Tešila jsem se na průvod, který vedl přes polovinu centra, akorát mi náladu trochu zkalilo zjištění, že jsem si doma zapomněla lístek na vlak. Průvod byl naprosto úžasný, hrozně pestrý, co do barev tradičních čínských masek, tak do zvuků nejrůznějších bubínků, které zněly celým okolím Čínského města. Většina masek průvodu se chovala docela zdvořile a po skončení průvodu se snažila uspokojit snad každý objektiv. Někteří pózovali jako o život, ale někdy i to bylo málo - lidi byli hrozně neorganizovaní a furt se motali před foťákem. Průvod byl dost dlouhý, než všichni proběhli, trvalo to hodinu a půl. Po skončení jsme si zašli na čínský "vovocozeleninový" trh. Koupili jsme si pár dobrůtek a pokračovali jsme do parku k vlakovému nádraží, kde se konala další čínsko-novoroční akce. Kromě pár stánků s jídle

Už před Vánocema jsme na kraji Čínského města potkali dost specifického pouličního hudebníka - hrál na flašky od piva , a hezky vánočně, Rolničky . Samozřejmě jsem si ho natočil. Jelikož Gabče trvalo hrozně dlouho, než se rozhodla to sem nahrát, máte alespoň možnost zavzpomínat na vánoční atmosféru (mimochodem, fotky vánočního Sydney tu taky ještě nejsou). Dneska jsme ho potkali znovu, ale to tak dobře jako o Vánocích nehrál... Na videu není vidět tak dobře. Pokud si ho chcete prohlédnout zblízka, klikněte na tenhle článek. VIDEO(640x480):gallery/017-flaskoherec/dscf5171-flaskoherec.flv

Před měsícem, těsně před Australian Open, proběhl v Sydney menší tenisový turnaj jménem Medibank International , taková rozcvička před AO. Pro nás, kteří jsme neměli možnost jet do Melbourne na Grand Slam, to byla taková náplast - možnost vidět světový tenis v podstatě za humny. Když jsem navíc zjisil, že první den prvního kola je vstup zdarma (s vyjímkou centrkurtu), byl jasný i datum návštěvy. Vydali jsme se tam se spolubydlícím Lukášem, sportujícím Slovákem (zkratka SS nezní dobře, nicméně je to fakt - je to chronický sportovec). Dorazili jsme dopoledne, vedro jako v pekle, já navíc bez čepice, takže jsme se solidně grilovali na sluníčku. První západ byla Sugiyama , starší a osvědčená Japonka. Hrála pěkně na jistotu a tu Němku porazila bez problémů. Zápas hezký, ale nijak uchvacující. Oproti tomu následující čtyřhra byla úžasná - hrála místní hvězda, Sammy Stosur , spolu s Američankou ( Lisa Raymond ), proti další Australance ( Nicole Pratt ) a Francouzce Emilie Loit . To už byla fa

Jelikož tu byl požadavek na fotky vlaků , Gabča se do nich jednoho dne pustila. Prostě jsme vběhli na Central Station (takový místní Hlavák) a začali všechno fotit. Když jsme tam skončili, postupně jsme se přesunovali po měststských zastávkách a vznikla tahle galerie. Hezky tam vidíte vlaky, nástupiště, nádražní budovy, semtam možná i nějaký ten koloťuk... Prostě mašinky. Vlaky jsou povětšinou dost moderní, u budov se snaží zachovat "autentický" historický vzhled - některé stanice v centru Sydney jsou postaveny třeba ve 20. letech.