Fotky - Aquarium

Chybělo málo a málem jsem neviděl jednu z největších místních atrakcí. Jednoho dne si tak přijdu domu a Gábina mi jen tak mezi řečí sdělí "Jo, to jsem ti zapoměla říct - zítra jdu se školou na Sydney Tower a za týden do Aquaria". Cožpak o tu rozhlednu, ta by mi tak nechyběla, ale Aquarium, to už se mi teda nelíbilo. Nedal jsem se a na ten jejich výlet se vcelku úspěšně vtírnul. A stálo to za to!
Začalo to sice srazem v půl desáté ve škole, ale do Sydney Aquarium, vzdáleného cca 15 minut chůze, jsme se dostali asi až v jedenáct. Prakticky ihned po vstupu dovnitř jsme ztratili ze zřetele všechny spoluvýletníky a už jsme je za ten den nepotkali. Nejdřív jsme tak dvě hoďky prohlíželi akvárka a bazénky a kochali se. To jsem si ještě řikal, že nic moc - takový málo barevný, rybky ani ostatní příšerky se moc nehýbali. Ve srovnání s Oceánografickým museem v Monaku mi to přišlo o něco slabší.
Jenže pak to přišlo! Nejdřív velký bazén s dvěma tuleněma (tuleňama?). Dalo se na ně koukat buď zezhora nebo ze dvou podvodních tunelů. A nahoře u bazénu byl ještě jeden bazének, kde jsme si mohli pohladit malinkýho žraloka. Udělali jsme to a nic moc - takovej hrubej, koala je lepší. Ani nevypadal, že by se mu to nějak extra líbilo. Takže to byly tuleňové. Podle Gabči čumáčkové, podle mě spíš takový vodní psi - plavali furt dokola. Trošku natvrdlí.
No, pak přišla první paráda - stejný bazén, ale tentokrát bez tuleňů, zato s hromadou žraloků a jiné havěti. Žraloci malí, žraloci velcí, rejnoci, želvy, malé rybky, prostě všecko dohromady. A nežralo se to navzájem (asi dobře krmení). Koukat se na ně dalo jen zespodu, z těch dvou podvodních tunelů, ale bylo to úžasný. Když pár centimetrů od nás plaval třímetrový žralok nebo nad námi přejel stejně velký rejnok, koukali jsme jak děti na vánoční stromeček.
Následující, už poslední, část byla ze všech nejlepší. To už nebyl jen bazén s dvěma tunely vespod, to bylo obrovské spletité akvárium, kolem a skrz které se dalo chodit. Byly tam prostě taková veliká okna (jedno místo mi trochu připomínalo kino - prostě velká stěna a za ní jezdili rybky) a v jednu chvíli jsme dokonce šli skrz to akvárium. Voda byla po stranách, nad námi i pod námi. Jestli se nám u žraloků líbilo, tak tady jsme už slintali blahem.
Dost keců, koukněte na ty fotky.

Fotil jsem sice jako o život, ale jelikož je to akvárium, tak je to jednak plný vody a druhak skla jsou zapatlaný od malejch harantů, kteří rukama oťapou všechno, na co dosáhnou. Proto se omlouvám za občas neostré fotky, odrazy ve sklech, šmouhy a podobně. Lépe to prostě za daných podmínek nešlo...