Great Keppel Island

Roadtrip do Queenslandu

Ani nevím, jak se nám to povedlo, ale v rámci asi měsíční díry, kdy byly otevřené hranice mezi NSW a Queensland jsme zvládli dvoutýdenní dovolenou na tropickém ostrově blízko Rockhampton. Celé to vlastně způsobili naši kamarádi v Brisbane, kteří vše vymysleli a zamluvili. Nejdříve jsme koketovali s myšlenou jet na Pumpkin Island (soukromý malý ostrov, docela drahé ubytování), ale nakonec jsme skončili s domem pro 6 osob na Great Keppel Island (Keppel House) na jižním konci Fisherman's beach. 

Původní plán bylo vyrazit po skončení letních prázdnin, ale museli jsme to o pár týdnů posunout a zamluvili jsme ferry na středu 29.7.. Na cestu ze Sydney do Rockhampton...slabých 1500 km...jsme si alokovali dva dny. Ale v vzhledem zvyšujícícím se covidům (asi 20 denně) a potenciální hrozbě znovuuzavření hranic jsme vyrazili už v sobotu brzo ráno tzn. že jsme měli na přesun 4 dny. První den nás čekala cesta do Goondiwindi, města hned na hranici s Queensland. Vše proběhlo hladce, vyrazili jsme ještě před svítáním, s Jirkou jsme se střídali, zastavili na oběd a v závěru jsme málem přejeli klokana, který upadnul na mokré silnici před autem. Na hranicích jsme byli kolem půl čtvrté a byli před námi asi jen tři auta. Policista si nás proklepl a poté, co se ujistil, že pro ně nejsme žádné riziko nás pustil do Queensland. Musím říct, že se nám dost ulevilo a hned jsme zaparkovali u motelu (bez velkého vybírání to byl ten nejlevnější s nejlepším hodnocením na booking.com) a šli se trochu protáhnout do města. 

Další den měla Anča svátek. Letos jsme ji na to bohužel připravili, takže si to pamatovala a dost nám to připomínala. V úžasné pekárně v Goondiwindi si tedy mohla vybrat, co chtěla (vyhrál to cupcake s nějakou super sladkou polevou) a pak jsme vyrazili vstříc dalším asi 700 km. My si tam koupili čerstvé koliby (60 centů za kus), která nám Anča samozřejmě sežrala a cupcake zůstal. 

Cílem neděle byl Rockhampton. Cesta přes Queensland byla pořadná nuda. Většinou jsme jeli po silnici sami a nějakou tu civilizaci v podobě pár domů a maximálně tak benzínky jsme potkávali tak jednou za 100 km. 

Rockhampton, QLD

V Rockhampton jsme se ubytovali v chatičce v Holiday parku. Neměli bohužel nic volného na dva dny, tak jsme se museli v pondělí ráno z jedné vystěhovat a odpoledne se do druhé nastěhovat. Ale ani to zas tak moc nevadilo. Hlavně, že chatky bylo od sebe jen pár set metrů a ne kilometrů. Anča si tu také vyzkoušela spaní na palandě a od té doby nechce nic jiného. 

Pondělní den jsme strávili v místní ZOO a botanické. ZOO byla malinká, povětšinou jen s místními zvířaty, ale vstup byl zdarma. Cestou tam jsme se ještě stavili pro oběd a také dárek pro Anču. Jelikož nám to, že strávila svůj svátek zavřená celý den v autě, dala dost sežrat, tak jsem ji v zoufalstvi vrazila 10 dolarů s tím, že až dorazíme do civilizace, může si něco koupit. Odpoledne jsme strávili v našem Holiday parku. Atrakce jako vyhřívaný bazén, vodní park, hřiště a jumping pillow nám na zbytek dne bohatě vystačili.

Ubytování v Dicovery Holiday park Rockhamptom
- 1. noc 2ložnicová chatka za 143 dolarů
- 2. noc 1ložnicová chatka/studio za 105 dolarů

Konečně na ostově

V úterý už nás čekal jen krátký přesun do města Yeppon, kde jsme se konečně potkali s našími kamarády. Večer jsme už jen skočili nakoupit jídlo na týden pobytu na ostrově. Kromě jedné restaurace tam totiž nic jiného není. Byla trochu výzva vše dobře naplanovat, ale nakonec se to povedlo. Ráno jsme vše úspěsně sbalili (krosna s oblečením, kufr s jídlem atd, esky s jídlem) a přesuli se lodí (25 minut jízdy) na ostrov. Auto jsme nechali zaparkované v přístavu. Jelikož je Great Keppel Island docela malý a hlavně je podél něj dost mělko, není tam žádné molo, takže výstup z lodi byl přímo do vody a pak na pláž. Zavazadla vyložila posádka na takový malý traktor a pak na Bennyho auto. Benny byl týpek z našeho ubytka, který skoro na vše používal univerzální odpověď "no worries" nebo "too easy", což mě naplňovalo pocitem relaxace a pohody.  

Náš pronajatý dům Keppel House měl být připravený až kolem poledne, tak jsme alespoň v mezičace zkusili kafe v místní jediné restaurace. První objednávka se jim bohužel moc nepovedla, protože na naše kafe zapomněli a museli jsme se asi po 20 minutách připomenout. Alespoň jsme jako omluvu dostali jakýsi "zdravý" zákusek. Nebyl moc dobrý, ale byl zadarmo, tak nesněz to.

Na ostrově nejsou žádné silnice, teda až na pár cest a pár asfaltovo betoných pozůstatků čehosi a většina aut a jiných dopravních prostředků jezdí po pláži. Auta jsme tam potkali všehovšudy 2 a jednu čtyřkolku. Na naší straně ostrova jinak byly dva fungujicí resorty s chatkami a místem pro stany, pak pár soukromých domů a jeden nově postavený a následně zpustlý a opuštěný luxulní resort. Ten se nacházel přímo za našim Keppel Housem. Byl celý oplocený, ale i tak bylo vidět, že plány byly velkolepé. V jedné části byli jen vilky zjevně s výhledem na moře, dole se nacházel taková trochu ubytovna, také tu byla budova, která asi měla sloužit jako restaurace, bazén a vzadu jsem dokonce zahlédla ceduli na squashové kurty. Podle mapy se nedaleko nacházelo i malé letiště s ranvejí. Tuším ale, že resort nebyl nikdy otevřen a možná nebyl ani celý finálně dostavěn. Hlavním důvodem byl prý pokles zájmu o ostrov s nástupem levného cestování do Asie...hlavně na Bali. Ale kdo ví...

Naše ubytko bylo na druhé straně pláže od resortu a výstupu z lodí  (na ostrov jezdí pravidlně jednou-dvakrát za den 2 lodní společnosti) a dostali jsme se tam stylově na korbě Bennyho auta společně se všemi zavazadli. Dům měl kuchyň s jídelním stolem plus kryté sezení venku na terase. V druhé částí bylo patro s velkou posteli a v přízemí jakoby ubývák s dalšími 4 postelemi. Holky si samozřejmě hned zabrali velkou postel v patře s tím, že musí spát spolu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme dvě matrace z postelí dole přenesli nahoru. Horní patro si zabrala Misa s Martinem a samozřejmě obě holky a my s Jírkou spali dole sami. Jinak součastí domu byl jeden záchod se srpchou, plus ještě jedna jen studená sprcha na odpískování před domem a jedna krytá venkovní sprcha s teplou vodou za domem. Na pití a vaření bylo nutné používat vodu z dovezených barelů, ale Benny nás pravidělně zásoboval.

První den jsme strávili jen na pláži před naším ubytkem. Pláž byla téměř bez lidí, voda super mělká pro děti, ale když jste si chtěli zaplavat při odlivu, dost jste se prošli. Ve vodě byla vidět hejna ryb a u útesu dokonce rejnoci. Zbylé dny jsme měli dost na pohodu. Dopoledne jsme většinou vyrazili někam na průzkum. Třeba na:

• 
  Shelving beach - malá pláž, nejblíže našemu domu, korálový útes je blízko pobřeží (za odlivu se k němu dá dojít). Anču si tu zkusila šnorcholování, ale ještě ji to chudákovi moc nejde. Musíme trénovat.

• Monkey beach a Long beach walk - pláže jsou otečené více na jih a východ. Když jsme tam byli bylo super větrno. Na Monkey je také korálový útes, kde se dá dobře šnorchlovat

• Mount Wyndham - 360 stupňů vyhlídka na celý ostrov a okolí. Sem jsme se vydali v neděli, neb předpověď byla zataženo a ne moc teplo, takže ideál na šplháni po kopcích. Aby se holky cestou nenudily, vymysleli jsme jim takovou bojovku...plnení úkolů podle mapy. Martin si k ní vymyslel příběh o pirátech a pokladu, který musíme najít a holky to ze začátku dost žraly. Sofinka ale po pár úkolech odhalila, kdo za vším stojí. Naštěstí vše i před počáteční rozčarování a naštvání rozdýchala a pustila to organizace místo nás dospělých a pomáhala schovávat a hledat úkoly pro Anču. Ta totiž vůbec neřešila, jestli je to pravda nebo ne, hlavně, že je zábava. Jirka musel Anču párkrát poponést, ale dala to docela dobře. Hlavně závěrečnou část po pláži odťapala úplně sama. Na Leekes beach si Jirka, jak je už tradicí každé dovolené, zranil nohu. Ukopnul si malíček a strhnul si nehet. Myslim, že to nebylo asi půl hodinu poté, co jsem to vyprávěla jako "vtipnou" historku každé naší dovolené. 

• Leeke's beach a Putney beach jsme došli přes 1st lookout/vyhlídku. Na Putney pláž se z této strany nedá projít po pobřeží a musí se přes kopec vyšplhat po lanech. Nic náročného a pro holky super vzrůšo.

• Maják (Lighthouse) a Wreck beach - to byla jen pánská záležitost. 

• Potápění - přímo na ostrově je potápěčské centrum/chata. O víkendech měli plno a pak bylo hodně větrno, tudíž jsme ponor dělali až ve středu, den před odjezdem. Původně to měl být dvouponor, ale nakonec jsme se museli spokojit jen s jedním ponorem a díkybohu za to. Sice na nás navlekli dva neoprény (jeden dlouhý a přes to jeden krátký), ale postarší a už to izolačně moc nadávali. Voda měla kolem dvaceti stupňů, což zjevně nebylo dost. Vylezla jsem uplně modrá a druhý ponor bych už stejně nedala. Jinak ponor byl moc pěkný, nenáročný, většinou mělký podél takového pidiostrova jménem Barren Island. Viděli jsme spoutu malých rybek, ale hlavní atrakcí byli korály, kterými bylo dno doslova poseté. Jinak Keppel ostrovy už jsou součástí velkého bariérového útesu. Cestou zpět jsme měli ještě vyhlídkovou jízdu lodí kolem Barren ostrova (je to v postate jen takový velký šutr zapíchnutý ve vodě) a nahánění delfínů kolem lodi. Cena za ponor s vybavením 125 dolarů.

Večery jsme travili velmi podobně. Před západem slunce jsme šli na Happy Hour drink do restaurace. Ze začátku pobytu byla hlavním důvodem zmrzka pro holky. V závěru naší dovolené nedostatek domacích zásob alkoholu. Rum došel překvapivě asi v půlce pobytu. Domů jsme se vraceli většinou až po západu slunce. Další naprosto skvělou a jedinečnou večerní atrakcí pro holky bylo za tmy běhat po pláži s čelovkou a největším zážitkem celého dne bylo při večeři venku nahánět posumy. Ti byli tak vlezlí, že by nám byli schopni sníst jídlo přímo s talíře. Naprosto žádné zábrany. Nejúčennější zbraní se ukázaly být vodní pistolky.   

Balíme a loučíme se

Ve čtvrtek 6.8. 2020 jsme so museli ráno sbalit a vysvěhovat se z domu. Zase pro nás přijel Benny, pomohl nám naložit všechny věci a odvezl nás k recepci resortu na druhé straně pláže. Loď na pevninu jsme měli zamluvenou až na odpoledne, tudíž jsme ještě dali kafčo v restauraci, koupili stejné plavky pro holky, dali oběd, uvařili holkách instatní polévku v kuchyňce resortu a šli se vykoupat. Voda mi přišla o dost teplejší než na začátku našeho pobytu. 

Na večer jsme měli zamluvený stejný Tourist park jako před odjezdem na ostrov. Akorát jsme cestou zajeli na malý nákup, objednali pizzu na večer a zastavili se pro vínko v bottle shopu. Naše chatka měla dvě ložnice a jednu patrovou postel na chodbě. Sofinka byla pod velkým tlakem, ale nakonec přenechala místo nahoře Anče, přičemž Anča usnula v naší posteli při čtení pohádky a Sofinka se v průběhu večera přesuna do ložnice rodičů s tím, že moc řveme a ona v tom nemůže spát. Než jsme šli spát, tak jsme je přenesli na původní místa na palandě. Ráno už jsme se jen rozložili a vydali se na cestu. 

Cesta zpět do Sydney

Přespání z pátka na sobotu bylo trochu nejisté. Chtěli jsme se vyhnout dopravě, a proto jsme opět jeli vnitrozemím. Akorát to vyšlo na den, kdy se zavíraly hranice mezi NSW a QLD, což znamenalo, že všechno ubytování v našem městě na hranicích bylo plné. Měli jsme zálohu v motelu kousek za hranicemi...už v NSW, ale radějí jsme chtěli být v normálním městě, kde se dá dojít na nákup, kafe, večeři a apod., protože v okamžiku, kdy bychom překročili hranice, zpět do QLD už by nás nepustili. Hranice pro lidi ze Sydney se uzavřely už před týdnem. 

Asi nemusím připomínat, že outback Austrálie se ubytovacími kapacitami moc nehemží tzn. pokud bychom se neubytovali v Goondiwindi ani v tom motelu vedle v NSW, tak bychom museli popojetet tak 100 km, což se nám po 800 ujetých km moc nechtělo. Navíc ty klokani...všude...a hlavně v noci. Nakonec to dobře dopadlo a Jirka jakýmsi zázrakem v jedné části, kdy byl výjimečně dostupný internet, kolem poledne, usprostřed ničeho, zamluvil poslední motelový pokoj v Goondiwindi. Hned se jelo veseleji.

Dorazili jsme těsně před setměním, došli si dle plánu nakoupit a objednali si večeři na pokoj. Opět jsme měli velké oči, takže nám zbylo dost jídla i na další den. Když jsem ze zvědavosti kontrolovala mapu, tak ukazovala před hranicemi několikatikilometrovou kolonu se zpozděním 2 hodiny. A pravdou je, že až do půlnoci jsme slyšeli stále přijíždět lidi. Také jsme zjistili, že v našem motelu jde jedním klíčem zjevně otevřít vícero dvěří a noční návštěva postaršího páru v našem pokoji nás trochu překvapila. Naštěstí staroušci rychle vycouvali a našli si svůj správný pokoj. A my dali pro jistotu na dveře řetízek.

Další den nás čekalo kolem 600 km do Port Macquarie. Chtěli jsem využít směru cestu a volného času a navštívit naše známe. Cesta šla a po pár set kilometrech klokanů a bushe jsme začali projíždět i místy, které by se dali označit civilizací. V neděli už jen 4 hodinový přejezd do Sydney, takze Easy peasy lemon squeezy...jak by řekla Anča.