Celý víkend měl podle předpovědi stát za nic. Sobota tak i vypadala, celý den mrholilo a bylo něco přes 20C. V neděli jsme už moc nadějí nevkládali. Ráno jsme čekali na objednanou zásilku z Coles (něco jako Tesco, akorát nejsou při doručení příliš pečliví) a pak ještě na novou třikolku, kterou Gabča kdesi sehnala z druhé ruky i s dovozem. Třikolka měla úspěch, Anča nedala pokoj, dokud jí Gábina nevzala ven na parkoviště ji projet. Ráno nepršelo, tak jsme po předčasném obědě vyrazili na výlet. Nejdřív mrknout na auto do Seaforth , což je taková hezky kopcovitá čtvrť nad Spit bridge. Tam jsme dorazili snadno a docela i rychle (z Killary asi hodina vlakem a busem) a hlavně se ukázalo, že naše očekávání oblačného dne a 22C vezmou za své - modrá obloha a sluníčko pálilo jako o život. Po prohlídce (Subaru Outback - docela OK) jsme klidným krokem během asi hodiny a půl dokráčeli z kopce na Clontarf beach . Tam jsme se už nějaký čas chtěli podívat, poněvadž je to jedna pláží doporučovaných

Po příletu do Sydney jsme si týden s Jirkou užívali volna, než nastoupil do práce, ale pak jsem narazila na tvrdou realitu být s Áňou celý den doma sama. Což o to, své dítě samozřejmě zbožňuju, ale celý den s ní být sama, to je očistec. Začala jsem tedy pozvolna vyhledávat aktivity, který by zabavily nejen ji, ale i mně. Zkusila jsem tedy v pátek chodit do Pyrmontu na slezinu českých a slovenských mamin s dětmi. Jmenuje se to tady playgroup a najdete ji skoro v každém čtvrti. Je tedy potřeba se zaregistrovat a zaplatit roční příspěvek (pro děti do jednoho roku zdarma), ale pak už se může chodit na jakoukoliv playgroup. Každá playgroup má ještě svá zvláštní pravidla, ale o tom už dále. Poté, co jsme se přestěhovali do Killary, zařidila jsem si s Áňou plavání. Musím teda na něj popojet dvě zastávky vlakem, ale vzhledem k tomu, že bydlíme u nádraží, je to rychlovka. Také jsem se začala poohlížet po nějaké playgroup v okolí a našla jsem i v Killaře. Bohužel se scházejí také v pátek d

Firma, pro kterou Jirka pracuje, pořádá každoročně takovou mega akci pro rodinu a přátele všech zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že v Sydney pracuje asi 1000 lidí a každý si mohl pozvat, koho chtěl, bylo nakonec prý přihlášeno přes 4000 lidí. Bohužel předpověď počasí nebyla moc příznivá a mělo celé odpoledne pršet. To nás ale neodradilo a vybaveni pláštěnkami jsme vyrazili směr Centennial Park . Asi po 15 minutách cesty Jirka zjistil, že má trochu špinavý kraťasy na místech, která hlavně u pánů znamenají, že jsou při některých úkonech dost nešikovní. Samozřejmě to svedl na Áňu, vystoupil z vlaku a jel se domu převléknout. My pokračovali dál a udělali na místě aspoň pořádný monitoring.

Harbour Bridge a modrá obloha Možná jste postřehli, že Sydney a další místa v Austrálii už nějaký čas opakovaně decimují vlny veder. Jedna taková právě přešla a její špička byla v sobotu. Předpověď kolísala mezi 38℃ a 41℃. Při té vyhlídce jsme náš nedělní výlet přesunuli už na sobotu a cíl měl jasnou podmínku - spousta vody. Jelikož máme rádi Manly a už dlouho jsme tam nebyli, bylo to jednoduché.

Camp Cove Beach Dnešní víkendový výlet naplánovala Gabča do Watsons Bay, zátoky v Sydney Harbour. Cílem bylo nechat Anču vyřádit (a vyřídit) na pláži, jelikož předpověď slibovala 38℃. Nekecala, bylo. Vlak na Wynyard a za pár minut jsme už korzovali kolem wharfu 2, odkud jezdí ferry do Rose Bay a Watsons Bay. Jedna nám zrovna ujela, tak jsme půlhodinu čekání využili na posilnění ( beef steak pie a vietnamský banh mi ) a pokus uspat Anču v kočárku. Posilnění vyšlo, uspání ne. Tak jsme v 10.35 nastoupili na ferry s naprosto probuzenou Ančou a cestu víceméně prochodili po lodi kamkoliv si Anča poručila, vodíc jí za ruku, aby jí někdo nezašlápnul nebo se nenatáhla, když loď zrychlí. Za 20 minut jsme vystoupili a vyrazili na východ podél pláže. Anča zahlédla vodu a protestovala proti pobytu v kočárku, domáhajíc se okamžitého přístupu k vodě. Podle plánu jsme se propletli pár uličkami na Camp Cove Beach . Tou dobou tam už bylo samozřejmě plno lidí a soudě podle parkoviště většina přijela