Šilo, Krk

Stejně jako loni jsme se z nedostatku jiných možností v červenci vypravili na dvoudenní potápění do Chorvatska. Nechce se nám do studené sladké vody, nemáme čas na safari v Rudém moři, tak dáváme aspoň tohle, abychom nezapoměli, co už umíme.
Tentokrát jsme místo Istrie zvolili ostrov Krk (Otok Krk). Je to o chlup blíž a lokality tam vypadaly úžasně. Zvlášť náš zaujal vrak lodi Peltastis na severovýchodě ostrova. Nedaleko vraku je městečko Šilo a v něm dive centre Neptun. Gabča navíc dostala doporučení od kamarádky Ilči, která právě na tohle místo jezdí s partou už několik let a potápějí se v Neptunu.
Tenhle článek píšu s odstupem několika měsíců, takže drobné chybky nebo nepřesnosti jsou nejen možné, ale dost pravděpodobné.



Čtvrtek
Vyrazili jsme tedy v půl šesté ve čtvrtek ráno. Trasa cca 780km přes České Budějovice, Linz, Graz, Maribor, Ljubljanu, Rijeku až do Šila zabrala nějakých 9.5 hodiny i s pár zastávkami. Po třetí odpoledne jsme tam byli. Cestou je třeba koupit rakouskou (7.9eur za týdenní) a slovinskou dálniční známku (15eur za 10tidenní), zaplatit průjezd dvěma tunely v Rakouskou (4.5 a 7.5eur), mýto na dálníci před Rijekou (7 kuna) a pak most na ostrov Krk (30 kuna). Zpátky se most neplatí, je to jen ve směru tam.
Po příjezdu do Šila jsme samozřejmě hnedka našli Neptun a dohodli se, že přijdeme další den ráno a uvidí se. S ubytováním jsme měli takový plán, že koukneme do kempu a kdyby se nám nelíbil, půjdeme hledat nějaké soukromé ubytko. Emailem jsem si předem ověřil, že tam mají místo a dokonce i karavany k pronájmu. Kemp Tiha Šilo je situován v pěkně škaredém prostředí, ostatně stějně jako celá oblast - je to kamenité a vypadá to trochu jako australský outback. Sucho, sucho, bodláky, kameny. Nicméně kemp samotný byl celkem super - dobré sprchy, vlastní pláž, a především jsme našli místo ve stínu. Bylo přímo před recepcí, což se mi nejprve nezdálo, ale postupně jsem došel k závěru, že je naprosto geniální. Lidi tudy skoro nechodili, protože bydleli blíž k pláži, a všude to bylo blízko, jak ven z kempu, tak ke sprchám. Cena kempu fajn, zvlášť na Chorvatsko uprostřed sezóny - zhruba 150kn za noc pro 2 lidi + auto + stan. Na recepci byli velmi přívětiví, uměli anglicky a poradili všechno, co jsme chtěli vědět.
Takže ubytovaní jsme byli někdy po čtvrté odpoledne a vyrazili jsme na průzkum Šila. Městečko je to celkem velké, turistická část je samozřejmě podél pobřeží. Jelikož kemp byl na konci severního výběžku, prošli jsme nejdřív kolem několika domů vesměs nabízející ubytování, zahlédli několik českých aut, a dorazili k "centru". To tvoří oblast mezi křižovatkou s ulicí Nova Cesta podél pobřeží (a maríny) až po obchůdek a hotely na Stare Cestě. Tady v tom centru je několik restaurací a obchůdků, zelovoce a další. Když jsme to celé proťapali odzhora až dolů (mimochodem, všechny cesty z Šila vedou do kopce), usadili jsme se v restauraci na křižovatce, byla to sice pizzeria, ale Gabča si dala místní těstoviny a já rybu druhé třídy, jak tomu říkali. Oboje bylo super, spolu s litrem vína a později kávičkou jsme byli spokojení a v noci se přesunuli do stanu.

Pátek

Město Krk

Ráno jsme nadšeně došli do Neptunu, potkali se s Borisem Jelenovićem, majitelem, a dozvěděli se, že ráno se nám nikdo věnovat nemůže a ať přijdeme odpoledne. Z toho už jsme byli docela zklamaní, ale co. Sedli jsme do auta a jeli do Krku. Do města Krk teda.
Krk je město pěkné, takové chorvatsko-idní. Přístav, hrad se starými budovami (nejspíš paláci), mezi tím mraky obchůdků s neskutečnými blbostmi, pár kaváren a tak. Procházka, pekárna a děsně velká káva a bylo nám dobře.  Jo, a potkali jsme náměstíčko plné koček. Nejřív jedno ležící kotě, Gabča zbystřila a najednou jsme viděli ležet kotě na každé zídce a v každém koutě. Hrozně ošklivá, hubená a malá, až to bylo roztomilá.
Cestou zpátky jsme se zastavili v městečku Dobrinj, které leží mimo silnici a nedá se do něj dojet, člověk musí zaparkovat a jít tam pěšky. Ulice tam mají asi 210cm, což by pro naše 215cm široké auto nebylo moc prospěšné, takže ten zákaz člověk rád respektuje. Každopádně je Dobrinj malebné až kýčovité, super výhledy a zákoutí, všude roste vinná réva.
Odpoledne jsme se vrátili, dali si rychlý oběd - hromadu smažených sardinek a hranolkama, takže jsem měl pocit, že prasknu.
V Neptunu jsme se po páté večer konečně dostali k ponoru. Šel s námi jeden děsně ukecaný dive master (nebo možná dive instructor, ani nevíme) a pak ještě jeden mladý, ze kterého si všichni dělali legraci, protože při posledním ponoru zabloudil :) Ponor byl za břehu, hlavním cílem bylo vyzkoušet vybavení. Udělali jsme jen okruh po okolních zajímavostech. Života tam moc nebylo, spíš malé ryby a dno hodně kamenité, viditelnost v malé hloubce velmi slabá, ve 20m lepší, ale přes 10m to nebylo ani náhodou. Teplota hrozná, na hladině nějakých 21°C až po 15°C na dně. Co však zajímavé bylo, to byly vraky člunů. Těch bylo nepočítaně, plavali jsme kolem minimálně čtyř, některé z nich měly i kovové vybavení a poházené věcičky kolem, jiné byly masivně porostlé, asi tam leželi dlouho. Hádám, že alespoň některé tam potopili samotní potápěči, aby měli vůbec na co koukat, poněvadž jinak tam chcíp pes (obrazně). Na závěr náš průvodce udělal malou show, rozpůlil ježka a dal ho Gabče do hrsti, aby si ho rybky mohly okusovat. Dobré 3 minuty se nám snažil vysvětlit, jak si máme sednout, jak dát ruce a tak. No, asi ukazoval chorvatsky, trvalo to :)
Večer jsme dali večeři v další místní restauraci, abychom si užili lokální stravu, nicméně jsme asi ze sluníčka byli docela unavení, takže jsme zalezli do stanu hned jak zapadlo sluníčko.

Sobota

Potápěčka loď 15ŠL centra Neptun

Po desáté ráno jsme odtáhli nářadí do člunu a tím odjeli kousek od pobřeží, někam mezi Krk a pevninu na lokalitu zvanou Pyramida. To je taková podvodní kopec (jako že je pod vodou, ne že se tam podvádí) a ponor probíhal dokolečka dokola, odspoda nahoru. S námi na člunu bylo více než 10 Němců, s jedním německým instruktorem (v sucháči, prevít), s námi a dalšími dvěma němci šel český dive master Michal. Ponor to byl vesměs slabý, zase tu chyběly nějaké zajímavosti. Viditelnost kolem 10m, teplota všude pod 15m byla kolem 13°C, takže první chvíle jsem jako jediný bez kapuce i rukavic dost zaplakal. Slzy pod vodou vidět naštěstí nebyly :) Každopádně jsem si svatosvatě slíbil, že do příštího výletu do Chorvatska si nějakou čepicu pořídím. Můj 5mm wetsuit je skvělý, manžety skoro nepouští vodu, ale hlava je fakt teplotní díra jako blázen. Potkali jsme velkou místní rybu jménem Zeus, na kterou nás upozorňovali instruktoři. Nevím, co přesně to bylo za druh, asi kanic. Největší radost jsem měl ze zviřátka jménem nudibranch či nahožábrý plž (nudibranch anglicky na Wikipedii, česky asi hvězdnatka, super fotky National Geographic), je to takový prťavý slimák hýřící všemi různými barvami. Zkoušel jsem to vyfotit, s mým foťákem to šlo špatně.

Peltasis

Oběd jsme rychle vyřešili konzervou z domova, neměli jsme moc času. Odpoledne totiž byl hnedka další ponor, ten nejdůležitější - vrak lodi Peltastis. Peltastis byla nákladní loď, která se i s nákladem dřeva potopila v roce 1968 za bouře, když najela na útes. Zachránila se celá posádka kromě kapitána. Doplavali na břeh a pěšky šli až někoho potkali, ale bylo chladno a měli z toho nějaké omrzliny. Žádný z nich pak nemohl najít, kde přesně se loď potopila a potápěči jí našli až po 11 měsících. A co se  stalo s kapitánem? To je ta největší kuriozota. Kapitán se totiž nechal připoutat a potopil se i s lodí. Podle Michala by z něj majitel lodi stejně neměl moc radost, kdyby se vrátil bez lodi i bez nákladu. Když potápěči po 11 měsících loď našli, našli na můstku i kapitána a podle fotek byl pozoruhodně zachovalý, ryby ho nesežraly.
Ponor začal od bóje podél lana ke stěžni v cca 10m a pak dolů k lodi. Šli jsme do 30m, ale loď leží na dně až v 40m. Viditelnost něco přes 5m, světla tam tudíž moc nebylo, tepla už vůbec ne. Propluli jsme můstek, nad palubou a tak. Žádné extra zajímavosti, ale loď je vážně majestátní. Kvůli hloubce i mému mizernému hospodaření se vzduchem trval ten ponor necelou půlhodinu a na břehu jsme byli kolem 3 odpoledne. Řekli jsme si, že jsme viděli, co jsme chtěli, sbalili jsme si saky paky a vyrazili směrem k domovu. Hned na pevnině jsme zastavili v Rijece, jednak kvůli tankování, druhak na večeři. Rijeka je celkem velké město, pár hezkých budov a moderní promenáda, takové Příkopy. K večeři jsme si dali úplně skvělé špagety s lososem a pak ještě rajčatovou polévku. S plným břichem jsme pak už jen jeli a jeli, až jsme projeli Ljublaň a na odpočívadle jsme se pár hodin prospali. Dopoledne v neděli jsme pak už v klídku dorazili domů a výlet skončil.