Jak jsme si pěkně naplánovali předešlého dne, zkusili jsme vstát na autobus v 6:30. Nakonec to ale dopadlo až na další v 8:00. Došli jsme na hlavní silnici a podle hloučku místních, jsme odhadli, kde bude asi zastávka. A skutečně za pár minut přijel autobus, bohužel podle naší rychle orientace, v opačném směru. Ještě pár lidí zůstalo stát na silnici, tak jsme usoudili, že ten správný autobus ještě pojede. Za chvilku se opravdu přiblížil autobus, ale už z dálky bylo vidět, jak z nezakrytých oken trčí ruce a pomalu i nohy a po podrobném prozkoumáni jsme usoudili, že se do něj asi skutečně nevejdeme. Takže jsme byli odsouzeni k plánu B a to vzít si taxi. Taxi se dá na Samoe sehnat dost v pohodě, což je docela výhoda. Na druhou stranu je tak 10krát dražší než autobus. Ale co se dalo dělat. Ještě jsme cestou nabrali jednu místní slečnu, která se s námi chtěla svézt, a vyrazili směr Apia . Cesta trvala asi půl hodiny, protože jsme museli přejet skrz ostrov, který je poměrně kopcovitý. Aspoň

Ráno nás nejdříve probudil déšť…no pěkný začátek dovolené a o pár minut později uklízečka, která si moc neuvědomovala, že vzhledem k časovému posunu a pozdnímu příletu máme tak půlnoc. Uklízečky jsme se naštěstí rychle zbavili s tím, že nic nepotřebujeme a ještě se chvilku válením se v posteli vyrovnávali s časovým posunem (minus 21 hodin). Po vybavení nezbytných formalit jsme se vypravili na průzkum okolí. Bylo sice zataženo a chvilkami jemně pršelo, ale vzhledem k teplotě to bylo spíše příjemné. Hned před resortem byl malý obchod se vším, bohužel krom pečiva (pro chleba prý musíme přijit ráno). Poté jsme se vypravili po silnici směrem k dalšímu resortu, narazili jsme cestou na spoustu chatrčí, kde místní prodávali banány, kokosy a papáju. U jedné dost vyděšené Samoanky jsme neodolali a jeden trs banánů koupili, byly úplně úžasný... malý a sladký... nikdy jsem nejedla lepší. No a cena byla opravdu lidová (2 Tala, což je pár centů). Poté jsme narazili na další obchůdek, opět bez peč

Už je to pěkně dlouho, co jsme se vrátili z naší dovolené na Samoe. Ale samozřejmě nějak nebyl čas napsat aspoň pár zážitků, které jsme během našeho putování zažili. Tak se to pokusíme trochu napravit. Odlet ze Sydney byl 21.5. v 17 hod., takže vzhledem k mé tradiční cestovní horečce a objednanému autobusu jsme už kolem půl druhé stepovali na letišti. Odbavení proběhlo vcelku v pohodě, až na jednoho nudícího se zaměstnance, který si vybral Jirku na kontrolu výbušnin. Trochu mě to zaskočilo a už jsem se začala strachovat o mé tajné zásoby sušenek do letadla. Let byl poloprázdný a tak půl na půl Samoani a turisti. V našem okolí spíše jen urostlí Samoani, kteří hned po odletu ze Sydney začali chlastat jak Dánové a k našemu překvapení jim to vydrželo celý šestihodinový let. Samoa nás přivítala tmou, teplem a vlhkem…přistání bylo v půl druhé v noci. Malinké letiště příletem jediného letadla dost žilo, všude spousta lidí a taxikáři, ale my si to hned zamířili ke stánku s našimi jmény, prot