Minulý týden jsme strávili pár dnů v Melbourne. Hlavním důvodem, jak samozřejmě všichni tenisoví fanoušci ví, bylo Australian Open . Pro mne to byl spíše výlet za poznáním a těšila jsem, jak si užiji nové město. Samozřejmě jsem se nechala přesvědčit a naplánovala jeden den strávit na kurtech a pak ještě jeden večer v Rod Laver aréně. Ale to bylo vše, co jsem hodlala Australian Open obětovat. Vyrazili jsme ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách – jak už je našim dobrým zvykem. Tentokrát jsem ale naplánovala cestu na letiště lodí a vlakem… což jsou docela bezpečné spoje a v každém případě jsme měli na letišti ještě půl hodiny rezervu. Ráno mě opět neminula cestovní horečka, takže špatně počasí a asi dvouminutové zpoždění lodi, mě dokázalo pěkně vynervovat. To jsem ještě netušila, že let bude mít hodinu zpoždění. K mému dalšímu roztrpčení přispěli dvě řvoucí děti v letadle sedící na sedadle před námi, a proto jsem byla ráda, když pilot ohlásil, že se máme připravit na přistání. Když jsem

Před pár dny jsem se při listování v jednom průvodci dočetl, že na Fiji žije 7 druhů hadů, z toho jen dva na zemi, zbytek ve vodě, a všichni ti mořští jsou dost jedovatí. Jednoho z nich dokonce zmínili zvlášť, protože se dá snadno poznat podle bíločerných pruhů. Popis mi přišel celkem povědomý - vzpoměl jsem si na jediného hada, kterého jsme tady na jižní polokouli vůbec v přírodě potkali (na Fiji). Tak jsem tak hledal a hledal... no, a je to von. Jmenuje se to Laticauda colubrina (taky Banded/Yellow-Lipped/Colubrine Sea Krait) a je to podle článku z internetu šestý nejjedovatější had na světě. Docela klika, potkat ho při šnorchlování, ne? Prý vůbec nekouše, akorát když se naštve, o čež jsme se nepokoušeli ani když jsme netušili, co je zač. Můžete ho vidět v téhle naší galerii z Fiji. Další čtení o tomhle rostomilém zviřátku: Vlnožil užovkový (česky) Colubrine sea krait na Wikipedii (anglicky, ale je tam dobrý obrázek) Banded Sea Snake (Laticauda colubrina) (anglicky) Are sea snakes d

Po Vánocích se udělalo fakt pěkný počasí. Konečně i do Sydney zavítalo léto. Já jsem si ještě dvacátého pátého odpracovala poslední den v práci a už v klidu jsem si mohla užívat vánoční svátky. Jirka měl volno od Štědrého dne až do Nového roku. Jeho firma se totiž měla stěhovat do nových prostor, takže proto si všichni museli vzít dovolenou i mezi svátkama. Nakonec se teda firmu prý bude stěhovat až někdy v únoru, ale dovolenou si stejně všichni museli vzít. Proto byl docela rád, a já samozřejmě taky, že o vánocích nebude doma sám. Hned na druhý svátek vánoční jsme tedy vyrazili kouknout na start závodu plachetnic. Každoročně se startuje 26. ledna ze Sydney a cíl na Silvestra v Habartu v Tazmánii. Pro Sydney je to opět velká událost a to znamená davy lidí. Loni jsme tenhle závod sledovali z Watsons bay…což je jižní strana vjezdu do přístavu. Letos jsme si, pro změnu vybrali severní stranu. Doufali jsme, že z Manly půjde méně lidi, ale bohužel marně. Už cestou na North Head jsme potkáva

Sice už je nějaký ten týden po Vánocích , ale přesto se musíme pochlubit pár fotkami, jak že jsme ty vánoční svátky strávili. Musím přiznat, že tento rok mě předvánoční shon dost minul a neměla jsem ani čas nakoupit žádný dárky. Jirkovi jsem se omluvila s tím, že asi zlobil ;). Já jsem pro změnu byla asi děsně hodná, protože jsem dokonce dostala dárky dva... kuchyňský nůž, což je dárek spíše pro Jirku a jeho nervy. V současném bytě totiž nic, co by se dalo přirovnat k funkčnímu noži, neexistuje. A jako druhý dárek jsem dostala vak na vodu i s batohem. Vzhledem k počasí, které tady máme, se něco takového dost hodí. Jinak jsme Štědrý den strávili doma u bramborového salátu a nějaké ryby, kterou Jirka sehnal v jakémsi čínském obchodě a jejíž název si samozřejmě nepamatuje. Hodně jsem se snažili sehnat kapra jako loni, ale bohužel se nezdařilo. Ale to něco chutnalo moc dobře, takže jsme byli spokojeni. Také jsme, v rámci navozování vánoční nálady, navštívili pár festivalů s koledami . Je