Když už jsem byla v minulém článku tak nostalgická, dovolím si zařadit pár fotek, které nám tu už nějaký ten pátek leží a čekají na zveřejnění. Myslím, že to bylo koncem minulého léta, kdy jsme se opět vypravili do našeho oblibeného Darling Harbouru prozkoumávat vystavené lodě. Bohužel v ten čas se největší atrakce přístavu, loď Endeavour, promenádovala někde po oceánu, tak jsme se museli spokojit jen s ponorkou Onslow, dříve nákladní lodí James Craig, námořní lodí Vampire a spoustou malých a divných lodí z různých částí světa. Nejzajímavější byla asi ponorka, možná proto, že jsem na žadné nikdy předtím nebyla. Nikdy bych nevěřila, že se na tak malý prostor může vmáčknout tolik věcí a dokonce, v době jejího aktivního života, přes 80 členů posádky. Rozhodně nedoporučuji pro klaustrofobiky. Další dvě plavidla byla naštěstí o dost větší. I když na Vampire, vzhledem k počtu děl, také nebylo příliš místa. Oproti tomu na James Craig to bylo s místem o dost lepší. Jelikož to dříve byla nákl

Je to tak. Už více než rok jsme vzhůru nohama , ale zatím nám to nepůsobí žádné zdravotní obtíže…a to vůbec žádné. Jsem si tam uvědomila, že až na příležitostné problémy s růstem našich moudrých zubů, jsme tu naprosto zdraví. Prošli jsme tradičními začátky každého Čecha v Austrálii, jako je shánění bydlení a práce , chození do školy a užívání si pláže a ostatních atrakcí v Sydney. Později řešení našich nových víz, kdy jsme se ze studentů stali jen obyčejným pracujícím lidem. Shánění nového bydlení, kvůli dojíždění do práce. Samozřejmě shánění auta , prodej auta a shánění nového auta…tentokrát snad takového, které bude „určitě jezdit“. Také jsme tu ale potkali spoustu zajímavých a milých lidí. Třeba skoroaustralanku Leonu odkudsi z Moravy, na kterou jsme narazili ještě v backpakeru a která nás hned pozvala na klokaní bbq. Potom naše první spolubydlící Lukáše a Martinu , kteří se bohužel před pár měsíci rozhodli změnit kontinent s nemalou výčitkou, že kdybychom se neodstěhovali a oni

Tak se to podařilo a včera jsme si po dloooouhých skoro dvou měsících koupili další auto. Ono bez auta se auto shání špatně :) Byli jsme na pár prohlídkách, oběhali několik bazarů, až nakonec máme auto od Vietnamců . Přesněji od jednoho Vietnamce. Toyota Camry zvítězila nad místním vozítkem Holden Commodore, doufáme že hlavně slibovanou spolehlivostí. Měli jsme s sebou pro jistotu i servisáka z Toyoty, takže auto bylo před koupí dost důkladně prověřeno - ani jsem netušil, že se na tom dá tolik věcí zkontrolovat. Pár údajů pro tatínky a jiné zájemce: * Toyota Camry Vienta V6 * 3.0L, 136kW, automat * 1996 * najeto 152.000km * plná výbava (okna a zrcátka elektrická, automatická klimatizace, tempomat) Nějaké další počtení: * Wikipedia (anglicky) * Specifikace (anglicky, ale stejně jsou to samý čísla) * Toyota Camry 3,0 V6 - ticho a klid * Toyota Camry II: Levná, solidní a spolehlivá Vlastní zkušenosti zatím moc nemáme, akorát jsme koupili benzín a ujeli 30km :)