Den třináctý, středa 21/3/2012 - pokračování Roxy's Mountain Lodge Laudat je vesnice docela malinká, bloudit se tam moc nedá. Je centrem národního parku Morne Trois Pitons National Park , což je památková rezervace UNESCO ve vnitrozemí Dominiky. Je to docela hornatá oblast. Nechali jsme se taxikem odvézt rovnou k Roxy's Mountain Lodge , hlavně poněvadž na chlapíka ze zastávky jsme kontakt neměli a na ulici nikdo nebyl. Roxy's je jediný oficiální hotel v Laudat. Byl zavřený a zabedněný, ale po chvíli nám taxikář zvládl sehnat majitele, nejspíš přímo Roxyho potomka (Roxy byl průkopník turismu a místní ikona). Vysoký hubený černoch nám otevřel prázdnou budovu a ukázal fantastický dřevem obkládaný pokoj číslo 12 v horním patře přímo protí schodům, s koupelnou, balkónem a parádním výhledem na zahradu. Samozřejmě jsme hnedka vzali. Rovnou se nás zeptal, jestli a co chceme k večeři. Ptali jsme se, co je v nabídce, a že ať si prý řekneme, stejně to budou připravovat pro nás.

Den dvanáctý, úterý 20/3/2012 Třetí den v East Carib Dive jsme se rozhodli posunout dál. Ráno jsme pakovali, dali si snídani na pláži a povídali si s Beatrice. Přeze všechny věci jako ručně postavený sprchový kout nebo molo z hromady kamenů a betonu je možné tu zaplatit kartou. Dokonce i dostat se z tohoto zapadlého místa bylo snadné - vyšlapali jsme si kopec k silnici a bus jel za méně než minutu. Nabral nás a za 30 minut jsme byli v Roseau , hlavním městě Dominiky. Cestou nám spolupasažér radil, kde vystoupit. Dozvěděli jsme se od něho, že v Roseau jsou 3 autobusové zastávky - od řeky jezdí autobusy na sever, na marketu jsou autobusy ve směru jih, a na rohu Bath St a Valley Rd do Laudat. Cesta nás dohromady (2 lidi) vyšla na EC$9 - tedy nějakých 60Kč, naprostá pohoda. Když jsme vylezli na zastávce u řeky (poté, co projel celé město), nejprve jsme prošli město a prohlíželi, kde se ubytovat. Sutton byl drahý, Syme Zee celkem OK (pokoj s klimatizací za EC$160, bez klimy za EC$

Makak Běhěm výletu do Andalusie jsme si tak seděli v Tarifě a přemýšleli, co dělat další den. Jsme jen necelou hodinu jízdy od Gibraltaru... No, trochu kecám, s výletem do Gibraltaru jsme počítali od začátku, ale znělo to dramatičtěji, ne? Z Tarify jsem vyrazili kolem osmé ráno, byla ještě tma. Cesta trvala asi 3/4 hodiny, provoz minimální. Přestože jsme od potápěče Jana z Marbelly věděli, že těsně před hranicí je nezpevněné parkoviště hlídané místními bezdomovci za málo peněz, auto jsme nechali zaparkované normálně podél hlavní příjezdové silnice. Zjistili jsme totiž, že parkovací automaty jsou jen cca v posledním kilometru před hraničním přechodem, pak ale už ne. Bylo hezky a procházka na hranici byla docela příjemná. Hranice se dá projít bez problémů a zdržování, stačil pas v ruce, ani Španělé ani Angličané ho nechtěli vidět. Hnedka za hraničníma budkama je dlouhý šrafovaný přechod pro chodce - přes letiště . Kolikrát jste někdo přecházel letiště? A kolikrát vás zastavil sem