Po akčním výletu do Londýna jsme další týden pokračovali v podobném duchu. V pondělí totiž do Prahy přijeli naši Slováci. Jelikož do našeho bytu jsme se stěhovali až další týden, Jirka vyřešil přespání u jeho kamaráda Jiříka. Já jsem se v pondělí ještě poflakovala u Jirkových rodičů a kolem 5 jsme si dali sraz s Jirkou na Budějovický, vzali auto a dojeli k Jiříkovi do Bohnic, kde jsme měli ten večer složit hlavu. Se Slovákama jsme se domluvili na jednu hospodu kousek od Vinohradský, ale kluci nějak nebyli schopni dokončit svůj rozhovor, takže jsem je ponechala jejich osudu a vydala se do centra sama. Lukáš s Martinou zvládli orientaci po Praze na jedničku a na domluveném místě už byli. Zbytek osazenstva dorazil se značným zpožděním ve velmi dobré náladě. Celý večer se nesl v super náladě. Byla jsem opravdu ráda, že jsme se sešli. Vůbec nebylo znát, že jsme se přes půl roku neviděli. Dozvěděli jsme se spoustu novinek a přislíbili návštěvu v létě v Irsku…no doufám, že to vyjde. Zavřeli j

Jak už jsem psala, v březnu se věci nějak samovolně dali do pohybu. Shánění bydlení a práce zčistajasna zpestřila návštěva našich Slováků z Austrálie, kteří naplánovali několikadenní výlet na své cestě ze Slovenska zpátky do Irska, kde už nějaký ten rok pobývají. No, a aby toho ještě nebylo málo, tak si Jirka (teda jeho šéf z Austrálie) usmyslel, že by si mohli pokecat v Londýně a ať svou manželku prý klidně vezme s sebou. No tak jsme jeli. V pátek jsme se nechali odvézt na letiště a odpoledne už jsem se procházela po nábřeží Temže. Jirka pojal pátek pracovně a já si tedy užívala volného času a perfektního počasí. Sice jsem měla zimní bundu, ale sluníčko hřálo a všude to kvetlo a vonělo…super změna oproti pomalu končící zimě v Praze. Po rychlém ubytování jsem se tedy hned vypravila na průzkum. Vzala jsem do ruky mapu a naprosto přesně jsem se opět vydala opačným směrem, než jsem měla v plánu. Po menší zacházce a rychlém zorientování jsem došla ke katedrále svatého Pavla - St. Pauls c

Drazí! Jak už jste si asi všimli, články na blogu nepřibývají. Je to tím, že už jsme zase zpátky v běžném životě, o kterém není tolik co psát - žádní krokodýli, žádná zviřátka (až na přejeté ježky na silnicích), žádná panorámata k focení. Zkrátka jsme zpátky v Čechách , bydlíme zase v Praze , pracujeme a nemáme čas, prostě nuda nuda šeď šeď. Nicméně myšlenka blogu nás neopustila, takže pokračujeme v zápiscích, když už se něco naskytne. Chcete-li, koukněte na http://ocestovani.blogspot.com/ , kde náš blog pokračuje. Tenhle australský blog tu zůstává pro čtivce, kteří by se rádi na chvíli vrátili do Austrálie, mrkli na fotky, nebo tak. Jirka & Gabča

Tak už je tomu pár měsíců od té doby, co jsme ukončili naše cestování a rozhodli jsme se usadit. Strávili jsme Vánoce plné relaxace v kruhu rodinném a začátkem Nového roku začali řešit, co dál. Na prvním místě bylo samozřejmě sehnání práce. Jirka byl v tomto kroku o dost úspěšnější než já a už v půlce února nastoupil do firmy LMC jako produktový manažer. Já jsem se trápila ještě další měsíc, mrzla ve vlaku při cestování do Prahy a při čekání na pohovy, až se v půlce března i na mě usmálo štěstí a dostala jsem práci ve Firmě na zážitky jako pracovník marketingu. O té doby, co Jirka nastoupil do práce, se vyskytnul další velmi ožehavý problém naší existence, a to bydlení. Začali jsme dost usilovně něco shánět, protože představa denního dojíždění do Prahy nás - upřímně - dost děsila. Po ujednocení všech našich kritérií na nové bydlení jsme po druhé prohlídce vzali být ve Stodůlkách. To je západní část Prahy, takže od mého rodiště úplně na opačné straně. Ale jinak je umístěn v pěší vzdálen